Atarot

Kouzlení a čarování s bylinkami Bylinkářství je staré tisíce let. Vyplývá z potřeby člověka být zdravý a silný, léčit nemoci a hojit rány. Celé věky byly některým divoce rostoucím rostlinám, květinám a bylinám připisovány tajuplné léčivé, či magické schopnosti. Takzvaní „přírodní lékaři“ (čarodějnice) v minulosti znali tyto přírodní léky i působení rostlin při kouzlech a magii.

Africká fialka (Saintpaulia ionatha)

Africká fialka s vžitým názvem santpaulínka je původem z východoafrických pralesů. Vyšlechtěna byla v Německu panem Holtkampem do nejrůznějších tvarů a barev. Pro svoji nenáročnost je vyhledávanou okrasnou květinou všech hospodyněk po celém světě. Ve svém okolí tyto květiny navozují spirituální atmosféru. Dokud rostou, mají ochranné účinky.

Aloe (Aloe vera)

Aloe vera byla Egypťany označována za rostlinu nesmrtelnosti. Možná také proto doprovázela faraony na jejich poslední cestě. Její věhlas nezanikl ani v dnešní době – naopak je jednou z nejvíce využívaných rostlin. Jejím domovem je mys Dobré naděje, a proto se jí daří v oblastech s tropickou teplotou.

Patří do čeledi liliovitých. Poznáte ji podle dužnatých ostrých zubatých listů, které obsahují gelovitou tekutinu. A právě tato šťáva se stala velmi vyhledávaným léčebným prostředkem. Nejúčinnější je čerstvá šťáva z právě utržených podélně rozříznutých listů. Antrachinony najdeme ve vrchní části listů, zatímco šťáva vyplňuje vnitřek listů.

Je-li gel z aloe vera aplikován zevně, pak rychle hojí běžná menší poranění jako jsou popáleniny, poštípání hmyzem či odřeniny. Obsahuje totiž lignin, který umožňuje pronikat ostatním složkám hluboko do pokožky. Je přirozeným chladivým, hydratačním a protizánětlivým prostředkem, vykazuje i určitou účinnost při likvidaci bakterií, virů a plísní. Čistá štáva se používá vnitřně jako prostředek podporující správnou činnost zažívacího a imunitního systému.

Upozornění

Šťáva z aloe vera může při nedokonalém zpracování obsahovat projímavé látky aloin a emodin. Objeví-li se křeče v oblasti břicha a průjem je nutné užívání šťávy přerušit. Větší dávky aloinu a emodinu mohou způsobovat překrvení pánevních orgánů, proto se vyvarujte užívání aloe v době těhotenství nebo při hemoroidech. Vnitřní užívání šťávy se nedoporučuje dětem. Při zevní aplikaci je aloe vera velmi bezpečná. Zřídka může dojít k alergickému podráždění kůže.

Hlavní užití v magii je při rituálech věštění a duchovního vývoje. Aloe je tradičně spojována se ženstvím. Usušené listy se dávají do kadidel používaných pro vzývání Luny, které je žádána, aby pomohla porozumět problémům a proniknout do podstaty věcí. Naopak z čerstvých listů vymačkaná šťáva se přidává do očistné koupele.

Aloe je oblíbenou rostlinou v domácnostech, ochraňuje před zlými vlivy a před neštěstím v domě. V Africe ji vysazují kolem vchodu, jednak aby zabránila vstupu všeho zlého, jednak aby přivolala štěstí.

V Mexiku se dělají celé dlouhé věnce, na které se navlékají paličky česneku, sáčky s kouzelnými bylinami, obrázky svatých, kusy magnetovce, kamenná sůl, ořechy a čerstvě nařezané listy aloe. Tyto věnce se věší v domech pro štěstí, za účelem přivolání peněz, jako ochrana.

Bazalka pravá (Ocimum basilicum)

Bazalka je spojována se smrtí a nesmrtelností. Dodává odvahu čelit smrti, zejména symbolické (např. při iniciaci). Při tomto způsobu užití se podávala jako nápoj, dále se přidávala do rituální koupele před obřadem a také do kadidla. Kněží Rohatého Boha nosili snítku bazalky od svátku Lugnasadh (srpnová noc) do svátku Alban Elued (podzimní rovnodennost).

Bez černý (Sambucus nigra)

Nošení černého bezu odráží útočníky všeho druhu. Po zavěšení nad okna a dveře zabraňuje zlu vstoupit do domu. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami. Keř černého bezu rostoucí poblíž domácnosti napomáhá jejímu klidnému chodu. Bezové dřevo je taktéž výborné na výrobu magických holí.

Víno z bezových květů a bezinek pil podle vyprávění Ódin, nejvyšší severský bůh. Nikdo se neopovážil vykácet či vypálit březový kmen. V Dánsku se těšil takové vážnosti, že si ho námořníci pěstovali na svých dvorcích a věnovali mu všemožnou péči. Víno z jeho květů se používá při slavnostech letního slunovratu. Štávu z čerstvých listů lze použít jako uklidňující oční kapky, rozdrcené listy pak jako obklad na řezné rány. Bezinky lze kromě jejich léčebných účinků užít i jako prostředek pro získání modři na barvení rouch.

Bez má moc přinutit černokněžníka zrušit kouzla, která proti nám vyslal. Zavěšen nad dveřmi a okny brání zlu vstoupit do domu. Černý bez na zahradě chrání domácnost před kouzly a je i ochranou před bleskem.

Chcete-li požehnat nějakého člověka, místo či věc, rozházejte listí a bezinky do čtyř světových stran ve jménu osoby nebo věci, které se má dostat požehnání. Potom listím a bezinkami posypte dotyčnou osobu, místo či věc.

Chcete-li se zbavit horečky, zapíchněte za naprostého mlčení prut bezu do země.

Bolest zubu se zmenší žvýkáním bezové větvičky, která se potom se slovy: Zlý duchu zmiz!, pověsí na zeď. Bolesti zubů byly dříve doménou zlých duchů.

Chcete-li předejít revmatismu, omotejte kousek bezu třemi nebo čtyřmi provázky a noste ho v kapse.

Bradavice mohou být vyléčeny tak, že se otřou zelenou větvičkou bezu, která se potom ponoří do bahna, aby shnila.

Keř bezinky rostoucí poblíž domu pomáhá klidnému chodu domácnosti, pruty umístěné kolem domu chrání před zloději a hady.

Bez se používá na svatbách, aby dvojice měla štěstí.

Těhotné ženy líbají bezový květ, aby zajistily svému děťátku dobrou budoucnost.

Máte-li neklidné spaní, položte si vedle polštáře bezinky. To vám umožní klidný spánek.

Bez vás ochrání před pokušením z cizoložství.

Hrajete-li na píšťalku z bezu, můžete přivolat duchy. Nejlepší dobou na hraní je půlnoc a opuštěné místo co nejdál od lidských obydlí.

Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus)

Eukalyptus, pod kterýmžto názvem tento strom asi známe spíše, rozptyluje uměle nahromaděnou negativní energii v domě (např. po hádce). Používají se jeho listy, které jsou nejčastěji užívány v léčebné magii. Ať už sušené v kadidle, čerstvé vařené ve vodě a uvolňující vonné výpary, nebo jako pokojová rostlina. Stejně dobře působí na nemocné i silice vypařující se z eukalyptového oleje.

Z listí se dělají figurky, které mají moc uzdravovat. Listy v sáčcích se nosí k udržení dobrého zdraví. Chcete-li se zbavit nachlazení, obalte zelenou svíci listy a semeníky a potom ji zahrabte do jamky v zemi. Přitom si představujte, že jste zdrávi. Také nad postel nemocného se zavěšuje eukalyptová větvička.

Bolavé hrdlo lze vyléčit zelenými listy z eukalyptu zavěšenými na zelené niti kolem krku. Semena pod polštářem zabraňují nachlazení. Listy se též nosí jako ochrana.

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Blín se občas používal k věšteckým účelům, častější je však jeho použití ke škodlivým účelům, čehož využívala zejména tzv. „černá magie“. Droga připravená z rostliny způsobuje šílenství nebo i smrt. Blín mj. tupí bolest a vymazává vzpomínky. Přidával se do čarodějných mastí určených k létání. Jeho odvar pili mladí adepti temných nauk, aby ztratili zábrany účastnit se čarodějnických rituálů. Jako bylina smrti se pochopitelně spojuje s podsvětím a umožňuje navázat kontakt s dušemi zesnulých. Celá rostlina je prudce jedovatá!

Bříza bělokorá (Betula pendula)

Koště z březových větviček se používá k „vymetení“ zlých sil ze svatyně. Míza, kterou získáme naříznutím kůry, je sladká a dá se z ní připravit víno pro svátek Alban Eiler (jarní rovnodennost). Bříza je také zmiňována v souvislosti s bohem Thórem. Podle tradice lze kůru loupat pouze ze stromu, který Thór poznamenal (tj. který zasáhl blesk).

Citroník pravý (Citrus limon)

Ve šťávě citrónu smíchané s vodou se omývají magické předměty (amulety, talismany, šperky…), které byly získány z druhé ruky, aby se zbavily negativních vibrací. (K tomuto účelu je také vhodná slaná voda a následné „nabíjení“ na slunci. – pozn. aut.) Citroník vyrostlý ze semen citrónu, který jste snědli, je vhodný dárek pro milovanou osobu.

Čajovník čínský (Camellia sinensis)

Nejstarší herbář, jenž nese záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Legendy o zázračné moci čaje se však vyprávěly o mnoho staletí dříve. V 6. století se stal čaj nápojem aristokracie, o 4 století později byl nápojem všelidovým, nejspíše kvůli špatným hygienickým podmínkám, které v této oblasti nedovolovaly pít nepřevařenou vodu. Z čajových květů se vyráběly svíce do chrámů, z drobných lístků drahé cigarety a semena posloužila k lisování oleje. Za vlády dynastie Sung se největší oblibě těšil tzv. šlehaný čaj, jehož přípravu převzali Japonci pro svůj dodnes trvající čajový obřad. V některých provinciích bylo zvláště dbáno na přípravu žlutého čaje, jehož lístky musely být sbírány za ranní rosy. V době sklizně této mimořádné rostliny nesměly speciálně vyškolené sběračky pojídat žádná výrazně vonící jídla, k rostlinám směly přistupovat vždy jen po důkladné koupeli a v rukavičkách speciálně vyrobených pro tuto práci.

Spalování lístků čajovníku přináší bohatství. Sušené listy jsou součástí talismanů, které mají dopomoci k penězům. Odvar (čaj) je základní složkou nápojů lásky.

Dračinec obrovský (Dracaena draco)

Rostlina, která roste převážně v Indii a na některých ostrovech /například i na Kanárských/. Podle pověr se věřilo , že pomocí kadidla, které obsahuje dračinec a šantu kočičí, se dokáže mág přeměnit do jiné podoby. Taktéž se věřilo, že kadidlo obsahující dračinec pomůže mágům cestovat vesmírem.

Z poraněného kmene vytéká krvavě červená míza, která se ve formě sušeného prášku prodává pod názvem „dračí krev“. Tento prášek spolu s dračincovým dřevem se přidává do kadidel k umocnění jejich síly. Zapálením těchto kadidel se zvyšuje hladina dosažitelné energie.

Dračinec je považován na ochrannou bylinu a užívá se při vysvěcení rituálních pomůcek (zejména meče). Podotýkám, že se bavíme o stromu, který roste v tropických krajích, nikoliv o domácích rostlinách (dračinec deremenský a lemovaný), tak je prosím netýrejte nařezáváním.

Jabloň domácí (Malus domestica)

Jablko je symbolem nesmrtelnosti. Dále je také známým symbolem lásky, proto je součástí všech substancí, které ji podporují. Polití kořenů jablečnou šťávou je obětí za usmíření stromů při obřadech. Dřevo jabloní je součástí ingrediencí pro dlouhověkost a nesmrtelnost; dále je také mimořádně vhodné pro magické hole. Šťáva jablek nahrazuje krev při obřadech, u kterých je vyžadována. Když rozkrojíte jablko, uvidíte pentagram, proto je tento plod také symbolem ochrany.

Jahodník obecný (Fragaria vesca)

Pro své obecně léčivé vlastnosti se používají listy, ale především plody, které obsahují vysoký obsah vitamínu C, dále minerály a stopové prvky. Nálev z listů je velmi mírné tonikum, které zbavuje nervozity a pomáhá při žaludečních a střevních potížích. Z listů lze připravit také odvar, který lze používat na afty, infekci ústní dutiny, rány a omrzliny a jako kloktadlo při bolestech krku. O letním slunovratu se pije jahodové víno nebo čaj pro lepší kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Jahody jsou zasvěceny Bohyni Matce, proto se přidávají do všech pokrmů určených k její poctě.

Jasan ztepilý (Fraxinus exelsior)

Pro dřevo byl jasan ztepilý pěstován již ve starověkém Řecku. Dřevo má výborné vlastnosti – je tuhé a poměrně elastické, má tedy širokou škálu využití. Ovšem tento strom může – zejména díky své pravidelně působící koruně – sloužit také jako strom okrasný, najdeme jej proto i v různých parcích, zahradách, ale také v sadech.

Jasan je rostlinou obrannou – hůl z jeho dřeva nad dveřmi vašeho příbytku odráží škodlivé vlivy. Listy se používají v ochranných amuletech. Velice vhodný je jasan pro magické hole, zejména v runové magii. Jasanové dřevo odpuzuje hady. Jasanové listy položené pod polštář prý vzbuzují věštecké sny.

Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)

Staroanglické jméno jeřábu, „rowan“, vzniklo ze skandinávského „runa“. Je tedy jasné, že je spjat s těmito magickými symboly. Jeřábu se připisuje ochranná moc, především před nepřátelským čarováním a úderem blesku. Z kůry jeřábů si druidové připravovali červenou barvu na svá obřadní roucha. Nálev z jeřabin je dobrý jako antiseptické kloktadlo. Jeřabinové víno se používá při svátcích mrtvých (např. Samhain).

Jírovec maďal (Aesculus hippocasteum)

Původně pochází z jihovýchodní Evropy (tj. Balkánský poloostrov). Dnes jej ale můžeme naleznout téměř všude (především v Evropě), hlavně v parcích a zahradách, ale poměrně snadno i zplaňuje.

Jírovec se nosí jako obrana proti revmatismu, zánětům kloubů, bolesti zad a rýmě. Tři kaštany vás ochrání před lehkomyslností. Kaštan zabalený v bankovce a nošený v sáčku nosí peníze a přináší úspěch. Je to strom přinášející zdraví, jak ostatně napovídá jeho latinský název. Neplodným ženám pomáhá počít dítě.

Jmelí (Viscum)

Jmelí bílé (Viscum album lat.) – stále zelená rostlina parazitující na stromech byla spojována s pohanskými obřady. Lidově zvané mejlí, omelí, mýlí, gmejl. Jmelí bylo symbolem života a ochranným talismanem. Byla mu přikládána moc vyvolat nebo udržet svazek mezi mužem a ženou.

Měli ho v úctě především druidové. Odsekávali jej za úplňku zlatým srpem. Chrání před požárem i povodní; dává se do nápoje léčícího neplodnost. Pozor však na jedovatost jeho bobulí! Pro léčebné účely se používají výhradně usušené větvičky a listy. Působí tišivě na nervový systém, zkoumají se jeho protirakovinné účinky. Ve velkých dávkách je však odvar nebezpečný stejně jako bobule.

Podle křesťanské legendy rostlo kdysi jmelí jako mohutný strom, z jehož větve prý Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. O třiatřicet let později Římané strom porazili a z kmene vyrobili kříž, na němž Ježíše ukřižovali. Potomci stromu se za kříž tak styděli, že hanbou seschli do malých keříků – dnešního jmelí.

Dnes je jmelí snad nejznámější vánoční rostlinou, která nechybí v žádné domácnosti. Jmelí, které hlava rodiny zavěsí 24. prosince za ranního rozbřesku nad štědrovečerní tabuli, má přinést do domácnosti pohodu a požehnání. Jmelí můžeme zavěsit zelené nebo ho pozlatit či postříbřit.

Z Anglie pochází zvyk, podle kterého smí muž políbit každou dívku a ženu kterou zastihne stojící pod zavěšeným jmelím. Poté ovšem musí společně utrhnout z větvičky jmelí jednu bílou bobulku.

Další zajímavosti o jmelí:

Podle pověry přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek a zároveň chrání před čarodějnicemi a zlými duchy.

Jmelí prý splní každému stolovníku jeho přání, pokud ho vysloví do plamene prvně zapálené svíčky na vánočním stromku.

V Německu a Švýcarsku zavěšovali majitelé nevěstinců svazeček jmelí vedle červené lucerny na znamení prodejné lásky.

V Irsku zaručovalo jmelí zavěšené nad dveřmi vesnických stavení poutníkům pohostinnost.

Báby kořenářky ordinovaly jmelí proti padoucnici, závrati, vysokému krevnímu tlaku a neplodnosti.

Jmelí rostoucí doslova mezi nebem a zemí má přes tisíc odrůd. Ta, pod níž se o Vánocích dávají polibky, roste na jabloních, hrušních a javorech. Na jehličnanech rostou drobnější odrůdy než na listnatých stromech.

Až budete jmelí kupovat, pamatujte, že čím více bílých bobulek bude mít, tím více štěstí vás v novém roce čeká.

Kopr vonný (Anethum graveolens)

Čaj ze semen kopru pomáhá pročistit mysl a zvyšuje schopnost soustředění. Kopr se přidává také do očistné koupele a do vody pro očistu posvátného prostoru. Žvýkání semen zamezuje zápachu z úst (ale doporučuji žvýkačku, semena jsou poněkud nepříjemné chuti ).

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

Navzdory své žahavosti nabízí kopřiva široké možnosti využití. Čaj z kopřiv má diuretické (močopudné) účinky a používá se při zánětech močových cest, revmatismu, cukrovce, jaterních a žlučníkových chorobách. Krajově jsou mladé listy kopřivy využívány do tradičních pokrmů jako jsou jarní nádivky a polévky. Vařením, rozsekáním nebo rozdrcením se žahavost chlupů ničí a listy kopřiv jsou pak nejenom chutné, ale obsahují rovněž vysoké množství proteinů a dalších látek. Výsledky španělských badatelů dokládají relativně vysoký obsah beta-karotenu v biomase kopřiv, který je lidským organismem přeměňován na vitamín A, zároveň podporuje pigmentaci kůže při styku se slunečním zářením.

Kopřivou naplněný sáček dokáže odrazit prokletí. Kopřiva je mimořádně silná obranná bylina. Hodíte-li ji do ohně, odpudí veškeré zlo. Je-li nošena s řebříčkem, utlumuje strach a zvyšuje sebevědomí. Je velmi účinná v očišťujících koupelích (nejlépe je použít mladé listy). V zahradách se pěstovala vedle růží, neboť zaháněla mouchy. Proto se doporučuje při problémech s tímto otravným hmyzem zavěsit do místnosti kytičku sušených kopřiv. Nálev z listů je jedním z nejlepších čajů proti dně a revmatismu. Je také výborný na pročištění krevního oběhu a růst vlasů. Pomáhá rovněž proti aftům a jako kloktadlo na bolesti krku. Vývar z oddenků je vlasové tonikum. Štáva z kopřiv nasáknutá v tampónu pomůže zastavit krvácení z nosu.

Kosatec německý (Iris germanica)

Nádherné květy kosatce zdobící oltář jsou jednoduchou a přitom užitečnou metodou, jak očistit místo od špatných vlivů. Počítejte ovšem s tím, že vám vydrží jen pár dnů. Kořen je využíván jako prostředek pro hledání a udržení lásky; dále také pro finanční zlepšení (je-li nošen či držen v pokladně). Jeho léčebné účinky jsou příliš silné pro domácí použití. Kadidlo se používá pro spojení s nejvyšším já. Odvar sloužil jako černé barvivo na roucha. Pozor, kořen úplně zaschne až za pět let!

Lékořice (Glycyrrhiza glabra)

Lékořice je s oblibou využívána již od dob egyptských faraónů. Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice. Ani středověku se tedy podmanivá vůně a lehce štiplavá chuť lékořice nevyhnula. V Českých zemích bylo pak nejoblíbenější užívání léčivého odvaru z lékořice ke tlumení dráždivého kašle.

Lékořice (někdy známá pod označením „sladký kořen“) má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti. Snižuje žaludeční kyselost, podporuje činnosti jater, tlumí křeče hladkého svalstva, pomáhá dýchacímu systému, sráží horečku a odbourává cholesterol. Pozor, zvyšuje krevní tlak a vyplavuje z těla draslík! Stejně účinné, jako rostlina sama, jsou i její extrakty (např. známé pendreky nebo lékořicové bonbóny). V mystice je lékořice spojována především se sexuální magií. Vhodná je např. při silné žárlivosti.

Nadměrné dlouhodobé užívání extraktu z lékořice se může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením tvorby moči. Proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje.

Krátkodobě se nemá překročit dávka 3 g na den.

Levandule lékařská (Lavandula officinalis)

Levandule pochází ze Středomoří. Všeobecně se považuje za účinné sedativum a utišující lék na zažívání.

V lékařství se používá zejména pro uklidnění nervového systému. Určitě i vám v dětství, když jste nechtěli spát, dávali levandulový čaj.

Pokud trpíte nespavostí, můžete vypít půl hodiny před usnutím šálek čaje, nebo (což je, aspoň z hlediska chuti, lepší) vetřít si do spánků kapku levandulového oleje. Levandule je také vhodná jako doplněk při odvykání návykovým látkám. Máte-li časté problémy s bolestí hlavy nebo migrénou, zkuste si připravit horkou lázeň s 15-20 kapkami levandulového oleje. Stravte ve vaně aspoň čtvrthodinu; potom si lehněte do zastíněného pokoje. Pokuste se usnout a po probuzení bude bolest pryč. Nepleťte si levanduli s rozšířeným muškátem (pelargonie), se kterým je tato léčivá rostlina často zaměňována. Levandule kvete modře, zatímco pelargonie má květy bílé až růžové.

Libeček lékařský (Levisticum officinalis)

Libeček je velmi oblíbeným kořením, které zvýrazňuje chuť polévek, omáček a pokrmů z masa i zeleniny.

Plody se zpracovávají hlavně na silici. Připisují se mu močopudné účinky, podporuje chuť k jídlu a vylepšuje trávení. Vyhání melancholii a zlepšuje náladu.Vložením sáčku s libečkem nebo přidáním odvaru z něj do koupele zvýšíte svou přitažlivost. Zejména je účinný před setkáním s novými lidmi. Silný odvar ze semen či listů v koupeli působí jako přírodní deodorant. Tuto lázeň lze použít také jako očistu před rituálem.

Mandloň obecná (Amygdalus communis)

Mandloň je keřovitá nebo stromovitá rostlina dosahující výšky 5 m. Pochází ze severní Afriky a západní Asie. Pěstuje se v teplých oblastech Evropy, v okolí Středozemního moře zplaňuje. Kvete často již v únoru či březnu. Plodem je peckovice se zeleným chlupatým povrchem. Uvnitř se skrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem.

Listí i dřevo je používáno pro úspěch a peníze. Pojídání mandlí léčí horečku a napomáhá moudrosti. Z dřeva mandloně se dělají magické hole.

Mandragora lékařská (Mandragora officinalis)

V Bibli v knize Genesis jsou její zlatožluté plody označovány jako jablíčka lásky. Mandragora se totiž v oblasti Palestiny používala jako afrodiziakum. Symbolem lásky byla také ve starém Egyptě.

Kromě toho byla mandragora v historii i významným lékem. Ve starém Egyptě používali lékaři alexandrijské školy mandragoru k narkóze, a to tak, že přidrželi pacientovi u úst houbu, z níž kapala šťáva narkotika. Léčebné předpisy s mandragoru jsou zaznamenány například na Eberském papyru z období okolo roku 1500 př.n.l.. Antický lékař Hippokrates léčil mandragorou hlavně nemoci žlučníku, Plinius využíval její uspávací účinek a doporučoval ji jako lék proti hadímu uštknutí. Arabský lékař Avicenna ji doporučoval při bolestech hlavy a jako utišující prostředek, ale také k léčbě padoucnice. Zahuštěná šťáva se zevně užívala na spáleniny, jizvy, otoky a pohmožděniny. Směs s medem a olejem sloužila proti hadímu uštknutí, spolu s ječnou moukou zmírňovala bolesti končetin a svalů.

Mandragora je jakýmsi „neoficiálním vyslancem“ všech magických rostlin. Nejcennější částí je její dužnatý kořen, připomínající člověka. Bobule této byliny se v dávnověku přidávaly do opojných nápojů pro zostření chuti. Mandragorové víno se používalo jako primitivní anestetikum při amputacích. Olej z mandragory se pak vtíral do spánků, aby přivodil ospalost a zahnal horečku. Roztlučený kořen smíšený s medem a mlékem se dal použít jako mazání na vředy. Kouř z mandragorového kadidla vyvolává vize. Kromě vzácné mandragory lékařské existují ještě tři další známé druhy.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Všeobecně blahodárná povzbuzující rostlina. Nálev z listů se přidává do koupele. Čaj snižuje teplotu, uvolňuje napětí, poskytuje úlevu při bolestech hlavy. Uklidňuje při stresu a depresi, včetně poruch trávení způsobených těmito psychickými stavy. Studentům se doporučuje pro bystřejší chápání a lepší paměť.

Aby si meduňka ponechala svěže zelenou barvu a typickou citronovou vůni, je třeba usušit ji co nejrychleji. Sušíme ji rozprostřenou v sušárně při teplotě do 35 °C. V malém množství ji lze usušit i ve stínu, vždy za dostatečného proudění vzduchu. Pozor, snadno se zapařuje a černá. Nať meduňky balíme do papírových pytlů nebo jutových žoků. Sesychací poměr 5:1.

Netřesk střešní (Sempervivum tectorum)

Netřesk střešní získal svoje přízvisko díky své schopnosti růst i na velmi strmých a pro jiné rostliny neobyvatelných podložích. Dříve se záměrně vysazoval na střechy domů nebo venkovních sklepů, které dokázal během nedlouhé doby pokrýt hustým porostem. Věřilo se, že netřesk dokáže ochránit dům před hromem, bleskem a ohněm.

Netřesk je rostlina, která vydrží jak mráz, tak dlouhé doby bez vláhy, je velice odolný a i při výrazných změnách počasí zůstává stále zelený a velice dekorativní.

Netřesk má velice podobné účinky na naši kůži, jako aloe. Je považován za jeden z nejbezpečnějších přírodních léků na pokožku s téměř žádnými nežádoucími účinky. Používají se jeho podélně rozříznuté listy, které můžeme vnitřní stranou přikládat přímo na postižené partie, nebo stejně aplikovat šťávu a gelovitou tekutinu z vnitřku listu.

Dokáže léčit opravdu poměrně široké spektrum kožních neduhů. Jeho šťáva je chladivá a obsahuje mnoho výživných látek, má dezinfekční účinek a působí protizánětlivě.

Stejně jako aloe, i netřesk je skvělou první pomocí a urychlením léčby při popáleninách, opařeninách, omrzlinách a spálení sluncem. Ulevuje při štípnutí hmyzem, zmírňuje svědění, zarudnutí a otok. Můžeme ho použít i na menší poranění kůže, škrábnutí a odřeniny, urychluje hojení a snižuje riziko zanícení. Šťávu můžeme aplikovat i na změkčení ztvrdlé kůže např. na chodidlech, nebo na hydrataci příliš vysušené a namáhané pokožky rukou a loktů.

Zajímavostí je, že šťáva z netřesku si zachovává svoje léčivé účinky i po zmrazení a následném rozmrazení, což je vcelku logické, protože rostlina sama o sobě přestojí i silné mrazy. Pro nás to však znamená, že si šťávu nebo celé listy netřesku můžeme zmrazit do zásoby a použít v případě potřeby.

Sbírají se nejsilnější listy, ze kterých se vymačkává šťáva. Ta se dá zmrazit pro pozdější použití. Jedná se o velmi bezpečnou tekutinu, která je vhodná na popáleniny, otoky, řezné rány, prostě na poškozenou pokožku. Má totiž podobné účinky jako aloe. Bolesti hlavy, způsobené nedostatkem spánku, se dají odstranit potíráním spánků. V magii je považována za jednu z nejsilnějších obranných rostlin.

Ořešák královský (Juglans regia)

Ořešák královský začíná plodit ve věku 8 až 10 let a dožívá se až 100 let, ve výjimečných případech až 300 let. Plodem je dobře známý vlašský ořech.

Jak je všeobecně známo, plody ořešáku královského (vlašské ořechy) jsou jedlé a velmi chutné. Velmi kvalitní ořešákové dřevo se užívá zejména při výrobě nábytku. V minulosti se z něj získávalo hnědé barvivo.

Ořešák pomáhá těm, kdo již znají svou pravou životní dráhu, ale stále se nemohou odhodlat učinit rozhodující krok. Slouží také kandidátům iniciace, kteří se nemohou rozhodnout, zda budou pokračovat v nastoupené cestě. Pomáhá spojit se se svým vnitřním já a s bohy. Ze zelených slupek se připravuje žluté barvivo.

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinalis)

O tom, že je pampeliška nejen krásná, ale i velmi léčívá bylina věděli už staří Řekové. V antice se mléko z pampelišek doporučovalo proti pihám a k léčbě očních zánětů. Šťáva z čerstvých rostlin se používala proti únavě a celkové slabosti. Oblíbené byli zejména jarní bylinné kúry.

Pampeliška obsahuje široké spektrum léčivých látek. Obsah inulinu v podzimních měsících je až 40 procent. Množství vitamínu C je naopak nejvýznamnější hned na jaře. Z dalších látek je známa přítomnost aminokyselin, hořčin, tříslovin a kaučuku. Některé druhy pampelišky byli dokonce pěstovány v bývalém SSSR k výrobě kaučuku v období válečných konfliktů.

Velmi silné diuretikum. Podporuje tvorbu a vylučování moči, aniž by však z těla vyplavovala draslík. Čaj z listů podporuje věštecké schopnosti. Je to rostlina Slunce a života. Mladé jarní lístky jsou výborné do salátu, který vašemu tělu doplní vitamíny.

Příprava je jednoduchá – mladé listy pampelišky nadrobno nakrájíme, přidáme trochu najemno nasekané cibule, trochu octa a oleje a špetku soli a cukru.

Pivoňka korálová (Paeonia mascala)

Sušené roztlučené kořeny se používají k přípravě nálevu. Ten je vhodný na nervové potíže a městnání krve v játrech. Korunní lístky se rozhazují po obvodu magického kruhu a sušené květní lístky se přidávají do ochranných kadidel. Z pivoňky lze také připravit kadidlo pro poctu bohů medicíny a lékařských sil.

Bez specielních znalostí je však nutné před samoléčením důrazně varovat!

Prvosenka jarní (Primula veris)

Používá se u příležitosti svátku Beltane a je spojována se vzrůstající pohlavní aktivitou. Vlastně můžeme říct, že souvisí s celkovou vitalitou a plodností. Květy se přidávaly do salátů a zdobily se jimi koláče, vařené listy se zase pojídaly jako zelenina. V severské tradici je prvosenka zasvěcena Freyi a užívá se při obřadech k její poctě.

Růže (Rosa spp.)

Růže byla, je a bude především symbolem lásky. Okvětní plátky se na Beltane přidávají do poháru, do kterého se ponořuje posvátná dýka. Můžete je také kandovat v cukru a pojídat nebo z nich vyrobit víno. Tato rostlina je také znamením diskrétnosti a mlčenlivosti. Je-li při shromáždění zavěšena u stropu, nikdo tento závazek nemůže porušit.

Santal bílý (Santalum album)

Prášek ze santalového dřeva se spaluje při ochranných kouzlech; jedná se o velice používanou součást kadidel a vonných směsí. Náhrdelník ze santálových korálků působí jako ochrana a zvyšuje duševní vnímání. Santalové kadidlo navozuje poklidnou meditativní atmosféru a zvláště vhodné je pro hledání správné orientace, věštění, prorokování a hypnózu. Uklidňuje mysl a dovoluje vnitřnímu já se projevit.

Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum)

Skořice (sušená kůra z mladých výhonků rostliny) se přidává do kadidel pro zvýšení magických vibrací a k vytvoření pokojné energie. Je proto vhodná pro používání při rituálech hojení a věštění. Pro tyto účely je také užitečné pít skořicový čaj k vyladění a pročištění mysli. V sexuální magii se natírá pokožka těla zředěným skořicovým olejem pro povzbuzení mužské potence.

Skořicový olej byl součástí posvátného oleje starých Židů. Listy skořicovníku byly svazovány do věnců, které se používaly k výzdobě římských chrámů. Egypťané používali skořicový olej k balzamování mumií.

Jako kuřidlo vyvolává vysoké duchovní vibrace, pomáhá při uzdravování, přivolává peníze, posiluje duševní síly a vyvolává ochranné vibrace. Používá se též ve váčcích a odvarech.

Šeřík obecný (Syringa vulgaris)

Ačkoli je šeřík (Syringa vulgaris) vzhledem k svému velkému rozšíření považován za domácí evropskou dřevinu, skutečnost je jiná. Z jeho bohatých květenství a vůně se těšíme teprve čtyřista padesát let. V polovině 16. století se šeřík dostal zásluhou německého císaře Augeria von Busberga z tureckého Konstantinopolu do dvorních vídeňských zahrad. Záhy získal nový, nezvykle krásně vonící keř velkou oblibu a rozšířil se do celé Evropy.

Šeřík odhání zlo. Jeho vysazením před dům chráníte své obydlí. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak vypudit nezvané duchy.

Tis červený (Taxus baccata)

Tisové dřevo je neuvěřitelně kvalitní a proto se (zejména na Severu) využívalo k dělání luků. Tis má ovšem i nádherné jehličí a je tak velmi oblíbený pro vysazování u hradů a dalších staveb. Sídlo severských bohů, Ásgard, např. obklopovalo houští tisů. Rostlina (až na dužinu plodů) je prudce jedovatá, tudíž rychle získala pověst „stromu smrti“. Kousek tisového dřeva, nošený na nahém těle, chrání před uřknutím. Tis roste velice pomalu (snad jen pár milimetrů za rok), proto bychom se k němu měli chovat s úctou, kterou si zaslouží. Nejstarší známý tis je starý více než 2000 let! Tisové piliny se mohou přidávat do kadidla.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Název třezalka pochází od staroslověnského trjezati (rozdrásat, rozpíchat), což se vztahuje k listům rostliny, které díky přítomnosti tečkovitých siličných nádržek vypadají jako propíchané.

Za další zajímavost lze považovat červené barvivo hypericin, kterému se také říká krev svatého Jana, protože podle legendy zuřivá Hérodiané, když jí přinesli na míse hlavu sv. Jana Křtitele, v zuřivosti propíchala jazyk světcův, že neutajil její špatné skutky. A nakonec z krve, která stekla na zem, vyrostla rostlina (třezalka tečkovaná). Má připomínat ukrutný čin – listy podobné propíchanému jazyku.

Z květů a listů se vyrábí červený olej vhodný na pohmožděniny, křečové žíly, rány, vředy a sluncem popálenou kůži (pozor, olej je fototropní – vlivem slunečních paprsků dráždí pokožku). V magii se používá jako očistná rostlina, ať už jako kadidlo nebo jako přísada do vody pro omytí oltáře a rituálních pomůcek. Odpuzuje negativní energii a poskytuje žluté barvivo vhodné pro oslavy letního slunovratu.

Nošení třezalky zažehnává horečku a nachlazení. Vojáky činí neviditelnými. Pomocí třezalky lze též přivolat lásku. Je-li sbírána o letním slunovratu, případně kdykoli v pátek, stává se ochráncem proti duševním nemocem, také léčí melancholii.

Pověšena v nádobě u okna chrání proti hromu a blesku, proti ohni a zlým duchům. Pro tyto účely se používají jak listy tak květy. Též se suší nad svatojánskými ohni, aby posléze zavěšena do okna držela z dosahu domu zlé duchy, nekromanty a jiné přisluhovače zla. Spalována zapuzuje démony a zlé duchy.

Kterákoli část třezalky, umístí-li se pod polštář, umožní svobodné ženě, aby se jí zdálo o jejím nastávajícím.

Lze ji též použít k vypátrání jiného mága. Kdysi ji přikládali k ústům žen obviněných z čarodějnictví, aby bylo vynuceno přiznání.

Autor: Jenda