Přání a životní sny

Člověk a harmonie > Přání a životní sny

Jak si plnit přání v praxi…

O mnohé věci se nepokoušíme ne proto, že jsou těžké, ale těžké jsou proto, že se o ně nepokoušíme. Seneca“

Vážení a milí,

každý z vás se určitě nesčíslněkrát zamyslel nad tím, o čem vlastně život je, co tady máme dělat a proč tady vůbec jsme. Když se hlouběji nad tímto tématem zamyslíme, zjistíme,  že život je v postatě o jediném – plnit si svá přání, touhy a svůj životní sen.

Ne každý člověk však svůj život takto vnímá. Mnozí lidé si myslí, že se do tohoto světa narodili za trest. To, že mají volbu si vybírat co zažijí, si ale neuvědomují.  Věřte však, že nejsme zde za trest, pokud si to sami nemyslíme, pro „tresty a utrpení“ nevytváříme podmínky svými myšlenkami, činy, strachy a očekáváními, nebo pokud to není samozřejmě naše přání, byť i nevědomé. Nemusíme tedy v životě trpět, pokud si to sami nevybereme jako „učební“ lekci k osobnímu růstu.

Každý člověk (duše) si vybral možnost tady být sám za sebe a zažívat to, co si přeje. Naše duše, která zná „jen“ lásku, když není ve fyzickém těle, chtěla vědět a zakusit život na Zemi, aby mohla tvořit to, co jinde nemůže.

Pro dušičku, žít zde na Zemi, je veliká výzva a veliké dobrodružství. Ví, že se jí v jemnohmotné rovině plní vše,  nač si vzpomene pouhým lusknutím pomyslnými prsty. Však na Zemi to má ztížené, i když prstíky, díky tělu, má ;-) . Pomyslné problémy jí  způsobují další části osobnosti našeho Já a fyzické zákonitosti, protože jí do tvoření v lásce, „kecají“. Ona se však na druhou stranu, díky hustější energii, kterou je obklopena, učí chápat věci, které v jejím světě nejsou možné – například rozmanitost fyzických zákonitostí a lidských povah. Učí se s nimi pracovat, hovořit, tvořit, učí se žít v lásce, ale i nenávisti, se svými vnitřními částmi, s různými lidmi, přírodou a tak dále.

Při léčebných terapiích se občas setkávám s tím, že málo lidí si plně uvědomuje, když si něco přejí, že se jim to opravdu plní, splnilo, nebo že se jim to může splnit… A co víc, někdy vůbec nepřemýšlejí o možnosti, že by si mohli během svého života splnit svůj životní sen, který v sobě nosí mnoho let.

Mě velmi baví, na toto človíčka upozornit, a jeho životní sen společnými silami „vydolovat“.  Když se pak o tom více bavíme, tak zjišťuji, že mnozí mají nádherné a zajímavé vize i zkušenosti s „přáním si“… Zkrátka každý člověk, má svůj životní sen, u kterého, když o něm vypráví, roztaje nádhernou, čistou láskou a radostí. A i když si najednou uvědomí, že myslet na svůj velký životní sen a vcítit se do něj, mu dělá nesmírně dobře, přesto (velké procento lidí) v zápětí dokáže vyjmenovat desítky důvodů, proč si ho splnit nemohlo a ani dnes nemohou.

A tak mi nedávno napadlo, že bych mohla o přáních a životních snech vytvořit krátký článek a diskuzi k němu. Ráda bych, aby nám všem, zkušenosti ostatních lidí, pomohly si uvědomit,  že právě životní sny a přání, pocházející z hloubi srdce, jsou TO co hledáme a co je zdrojem naší síly, co nás činí šťastnými a naplní z vnitřku po okraj právě tím věčně (v okolí) hledaným štěstím, láskou, radostí i hojností všeho.

Věřím totiž, že kdybychom si každý plnil svoje touhy pocházející ze srdce, pak by lidé žili úplně jiné životy, než doposud. Zmizelo by z tohoto světa spoustu problémů, frustrace, utrpení, stresu… Plnit si své sny totiž není vůči druhým vůbec sobecké, jak si mnozí možná mohou myslet, ale naopak. Plněním si snů a přání, pocházejících z našeho nitra, je obrovským darem člověku samotnému, ale i druhým a tím pádem celé jeho rodině i celému světu.

Víte tedy jak si správně přát a jak ke svým životním snům přistupovat? Proč si je vůbec plnit? Vím, že je na knžním trhu spoustu knih na toto téma, a že mnoho lidí „přání si“, provozují v praxi. A právě proto, si myslím,  že dozvědět se o skutečných zkušenostech ze života bude velmi zajímavé, poučné, ale i zábavné.

Ráda bych vás tedy poprosila o podělení se, o vaše osobní zkušenosti s „přáním si.“ Jako pomocníčka pro „otevření“ vašich zážitků s „přáním si“, si můžete vybrat z níže položených otázek. Popřípadě samozřejmě popište zkušenosti, jaké s tímto tématem máte, nebo co byste rád/a k tomuto tématu sdělil/a.

  • Splnilo se Vám v životě nějaké přání?
  • Co jste pro to udělal/a?
  • Přejete si v životě konkrétně, nebo to necháváte náhodě?
  • Žijete tak jak si přejete?
  • Splnil/a jste si svůj životní sen; popřípadě pracujete momentálně na plnění si nějakého svého snu?

Závěrem:

Zatím se k tomuto tématu vyjadřovat nebudu, ale napíšu jedno přání a doufám, že se brzy splní. ;-)

Osobně bych si totiž velmi přála splnit jedno přání pro nás všechny lidi. A to je – aby každý člověk z hloubi duše pochopil, že každý jsme tvůrcem svého života i okolního světa, a že máme tedy i zodpovědnost za to, co stvoříme. Pokud je ale v nás, nebo kolem nás pomyslná hustá tma a my se jí bojíme či na ní nadáváme, nic s tím nezměníme. Tmu tmou nerozpustíme. Ale rozzářeným světlem a láskou, ANO. ;-)

Děkuji za Váš čas, energii, poznatky, zkušenosti i příběhy.
Těším se na Vaše příspěvky.

S láskou a sluníčkem, Iwča.

Autor: admin



21. Září 2010 20:02
  1. Katy
    21. Březen 2011 v 22:28 | #1

    Milá Pavlo,
    nejsem žádná odbornice na vztahy ani karty, mám jen jednu velkou životní zkušenost………Asi dvacet let jsme žili se svým mužem relatině štastně, ovšem on do našeho vztahu zanášel nevěru, na kterou jsem vždy přišla. Je to velmi zraňujíci záležitost, ale dokázala jsem mu odpustit a pak se na čas náš vztah zlepšil a posílil. Jenže já z tohoto traumatizujícího zážitku měla takový strach, že se bude opakovat, že jsem si to prostě do života přitáhla znovu. Podruhé to bylo mnohem horší, ale opět se naše manželství urovnalo a bylo o to krásnější, můj strach byl však mnohem větší……..po mnoha letech se nám podařilo počít druhého syna, zdálo se že jsme štastní, ale najednou to přišlo znovu……když jsem byla v porodnici, opět se objevila jiná žena. Tentokrát jsem to nezvládla, možná hormony udělaly své, prostě vše vylplavalo napovrch. V tu chvíli mě sic chtělo chránit spoustu mých přátel i rodinných příslušníků a všichni radili ať ho vyhodím…..Ona žena se navíc v inkriminovanou dobu ke mě chovala nechutně a manžela doslova ovládala jako loutku. Paní však byla vdaná a své manželstí si držela pod pokličkou, manžel se psychicky zhroutil. Domov nikdy neopustil, pravidelně se ke mně vracel. V nitru jsem ho velmi chtěla zpět, moc jsem ho milovala, ale rozum mi ukazoval ty rány jim napáchané a vyhazoval ho pryč…v hlavě jsem měla jeden velký zmatek. V té době jsem si nebyla ochotná přiznat, co chci. Závěr je tragický, ani manžel nedokázal svou mysl srovnat, pár hodin poté, co mi vyznal lásku zkolaboval a odešel mi do nebe.
    Teprve potom, až jsem klesla na úplné dno, jsem pochopila, jak jsem si život sama modelovala a čeho jsem se nejvíc bála, to se mi taky plnilo.
    Teď neradím, na to bych si netroufla, jen říkám svůj názor, chceš-li být se svým mužem šťastná, musíš to cítit na srdci, on je tvým zrcadlem…..tak jak budeš milovat sebe, budeš milována jim, budeš-li ho vidět v pozitívním světle, bude se k tobě chovat kladně, ovšem budeš-li myslet na nevěru, jeho chyby apod., bude se ti právě toto tlačit do života. Nejprve si udělej pořádek v sobě a úpřímně si odpověz na otázku, co vlastně chceš a pak si podle toho modeluj život. Přání se plní, jen pozor na to, co si přejeme. Přeji ti hodně úspěchů, lásky a světla na cestě životem.

    @Pavla

  2. Wendy
    21. Březen 2011 v 10:44 | #2

    @Pavla
    Ahoj Pavli…. Nejsem žádná odbornice na vztahy,ale i tak Ti zkusím sdělit svůj názor. Není to vysloveně rada a není to samozřejmě směrodatné,ale někdy i názor může pomoci. Z toho, co píšeš si myslím, že to budeš muset vzít drobet více s nadhledem. Tím mám na mysli, že pokud ti někdo vykládá karty nesmíš to brát jako definitivum,ale radu. Sama karty vykládám a přesto vím, že často se situace mění a záleží všechno na tom, jak se k tomu výkladu postavíš. Podívej ve chvíli kdy ty si necháváš dělat výklad je to, co ti karty řenou aktuální. Všechno to máš v podvědomí a kartama to taháš ven. Zkus si všimnout zajímavosti, že když ti někdo ten výklad dělá, tak si často uvědomíš, že ti vlastně nesdělují nic tak úplně nového, že spoustu věcí vlastně víš… Jen tě v tom karty utvrdí,protože neomylně sáhneš po kartě, která odpovídá tvému stavu k dané situaci. Tím chci říct že žádný výklad není definitivní,ale je to o Tobě. Podívej asi takhle-jeho svobodnou vůli měnit nemůžeš, ale svou ano. Pokud víš, a v kartách se to objevilo že je alkoholik, pak určitě víš, že budeš časem trpět. V těch kartách se to odrazilo a to tak, že pokud si to zvolíš, je tu ta varianta že budete mít děti a opustí tě,variant je spousta… A nebo můžeš zamezit splnění takové šílenosti tím, že zkrátka sedneš učiníš nové rozhodnutí, které bude v souladu s tvými pocity a budeš se tím řídit, no a nakonec bude všechno úplně jinak a dobře pro všechny. Podívej víš, že tím, že „bereš ohledy“ můžeš ublížit taky? Především tedy sobě,pokud sama cítíš, že ti situace, v které jsi není příjemná a že neprožíváš to co chceš. Změň to! Nemůžeš někomu pomoci proti jeho vůli. On sám musí chtít a kdyby chtěl tak bys výsledky viděla. Někteří to tvrdí že pomoct chtějí ale ve skutečnosti nejsou ochotni pak tu pomoct přijmout. Takového člověka poznáš už podle námitek typu: ale, ale když, jenomže…. atd…. Vždy si najde důvod, proč řešení či pomoc přijmout „nemůže“. Sám si dal jisté omezení a ty na tom nezměníš nic. Můžeš ale změnit život vás obou tak aby jste byli spokojeni oba a to tím, že se začneš chovat tak, aby ty sama ses cítila dobře a plnila si svá vlastní přání. Uvidíš, že tím se začne měnit všecko. Pokud on si zvolil cestu trápení a podobných věcí, nemusíš to s ním sdílet ty. To není tvoje cesta-vyber si vlastní. Pokud se rochňá v bahýnku pak je to jeho zkušenost. Je zamilovaný-to je hezké,ale jsi stejně zamilovaná ty? A myslíš, že když ho opustíš, že on nebude mít příležitost najít partnera k sobě stejně jako ty? Jsou lidi,kteří na okolí působí jako oběť ale prozradím ti tajemství-oběť je nejhorší manipulátor….. A to je hrozivý fakt. Protože pro chudáčka každý něco udělá a každý ho polituje a tím za sebe nechá lidi dělat co by třeba i ten člověk sám zvládl…. Jen on se o to ani nepokusí, protože když je ten chudáček, ostatní se slitují a tím jimi manipuluje ať už vědomě či nevědomě. Popřemýšlej nad tím, sděluju Ti jen svůj názor, který si myslím, že by Ti to mohl možná drobet usnadnit…. Máš jednu velikou berličku a tak když nevíš, zeptej se svých pocitů…. Jak se cítíš? Jak se chceš cítit? A tím to taky uzavřu…. Zdravím Wendy

  3. Pavla
    16. Březen 2011 v 18:21 | #3

    dobry den taky se mi splnilo prani.. jako mala jsem si vzdy prala mit pritele ktery me bude milovat bude mi verny a i kdyz to zni divne tak psa rasu kokrspanela nic vic nic min vse se mi splnilo :) az na jednu vec a to byla od meho snoubence nevera.. kdyz jsme spolu nebyli asi 4 mesice den co den jsem probrecela a prosila at se vrati (ne jeho ale modlila jsem se) at je to jako driv… a on se vratil.. zivot jde dal a na svete je dulezite odpoustet odpustila jsem ted jsem opet silene zamilovana ale mam strach co kdyz to udela znova jsem hrozne citlivej stir a uz predtim to pro me bylo velky utrpeni kdyz jsem mluvila s kartarkama ruznyma tak mi rekly co se stane vse se splnilo ale porad je tu jedna vec on to udela znovu ale az budeme mit deti a pro me to bude velka rana prosila me ne jen jedna at se k nemu nevracim sla jsem za tim co jsem citila a co citim lae je to tak spravne ? co kdyz se jejich vestba naplni sami mi rekli ze je to alkoholik aniz bych jim neco rekla a aniz by me znaly proto obcas premyslim mam mu rict konec kdykoliv bych to mohla udelat vim to obcas i pocituju ze ho uz tolik asi nemiluju ale nechci nikomu ublizovat kor kdyz on je do me tak zamilovany nerada ublizuju ostatnim ale proc ublizovat sama sobe ? schanim pomoc vsude mozne a vzdy kdyz se pomodlim tak ze me vse spadne ale neco mi rika jdi od nej a neco naopak zustan snim a pomoz mu … pomaham ale on je tvrdohlavej ale kdo nejsme :) jinak prani se splni kazdymu kdyz si to budeme prat kdyz tomu budeme verit a to je na tom nejdulezitejsi moc o tom nevim je mi 22 let ale verim a uz jsem taky par veci videla a slysela vzdy staci verit a ono to prijde ne hned ale casem urcite :)

  4. Laivine
    16. Březen 2011 v 15:51 | #4

    Nevím, jak je to s přáními. Četla jsem Vaše příspěvky a přemýšlela a srovnávala se svými zkušenostmi a tak tady také pár řádků napíšu. Je to zvláštní, ale jakoby se nesměla při přání si překročit jakási hladina, která nás potom dělí od toho stát se, nebo nestát. Většinou, když jsem si něco moc přála – nesplnilo se. Ale když jsem stejnou energii vrážela naopak do obav, jen aby se něco nestalo, potkalo mě to. A když jsem si něco přála, ale zdálo se mi to moc vzdálené a nedosažitelné, takže jsem si to přála spíš s lehkými myšlenkami – splnilo se. Kéž bych se na tu hladinu uměla vždy naladit. :-)

  5. Reňa
    15. Březen 2011 v 16:06 | #5

    Ale je to tak jako všechno v rozporech i dle mých zkušeností. Když jsem si něco opravdu moc moc přála, tak jsem to nedostala. Ale např. se mi splnil můj sen z dětství v dospělosti a to jsem již dávno pustila z hlavy a ani jsem se nijak nesnažila pro to něco udělat. Takže se mi zdá, že spíš funguje , když to člověk pustí z hlavy, netlačí na pilu, nezhmotňuje, odevzdá andělům a víc již na to nemyslí. I toto radí např. andělské karty. Tak pak je to v rozporu s tím, že si to máme přát, myslet na to a zhmotňovat. Nebo je to jak kdy? Případ od případu? Moc tomu nerozumím, ale rozpory jasně vidím.

  6. Naďa
    13. Březen 2011 v 16:22 | #6

    Dovoluji si napsat také pár řádek. Souhlasím s tím, že pokud si člověk něco niterně a opravdu z hloubi srdce přeje a poprosí – přijde to….Přála jsem si jinou práci a ejhle stalo se ( i když momentálně nevím zda to bylo dobře, ale možná to bude jenom tím, že si celý život nějak nevěřím)Jednoho odpoledního dne mi nebylo po tělě dobře, znáte ten splín, kdy je člověk rozladěn a celý svět se spiknul proti němu:-) Moc jsem si přála potkat něco, co by mě v té chvíli nasměrovalo jinak. Jak jsem tak brouzdala lesem přišel ke mně velký hafan a začal mě očuchávat, trošku jsem měla strach a tak jsem sešla z cesty. K mému překvapení pejsek přišel zase ke mně s větví, začal do mě šťouchat, abych už si konečně začla hrát. Jak jsme se tak přetahovali došla k nám i jeho panička, se kterou jsme obešly kus lesa a já zjistila že se usmívám a přišla jsem domů v naprosté pohodě..maličkost ale pro mne v té chvíli jak první ve sportce:-))

  7. jana
    5. Březen 2011 v 20:09 | #7

    krásné a inspirující, příště napíši víc, nyní chci vstřebávat vaše stránky a slova lidiček, kteří napsali komentář, i já přeji všem krásný a úspěšný život

  8. michaela
    3. Březen 2011 v 19:13 | #8

    Ráda bych se s Vámi podělila o svou víru. Věřím,že si svá přání plním podle síly víry v ně. Podle mého vnitřního přesvědčení, že si je zasloužím. Dříve jsem měla občas pocit, že je sobecké mít přaní.Teď už si to nemyslím, věřím, že si mohu přát cokoli,pokud mi to má být splněno, tak se tak stane. Mám pocit, že se plní všechna přání,jen časový horizont je široký, tzn. že se mi má přání plní jindy, než očekávám..Proto v poslední době na má přání pomýšlím bez udání času, kdy se mají splnit. Věřím tomu, že správný čas ví vyšší moc, kterou ovlivňuje mé přesvědčení. Mám pocit, že bych měla stará a přežitá neaktální přání zrušit, odvolat je, pokud je jejich splnění již nepodstatné. Děkuji

  9. miiisa
    22. Únor 2011 v 20:52 | #9

    Moc se mi líbí vaše stránky a příspěvky.
    Mě se některá přání plní a některá ne. Myslím,že mým problémem je strach a pochyby,že když si něco moc přeju,že se mi to nesplní. potom se mi přání nevyplní a já si říkám, vždyt jsem si to myslela a jsem neštastná a smutná, že se mi přání nesplnilo. čím víc si něco přeji,tím je vyplnění přání obtížnější a komplikovanější. Poradíte mi prosím,jak ke splnění přání přistupovat? Je mi smutno….třeba už několik let si přeji mít miminko a když jsem otěhotněla,měla jsem radost jen pár měsíců a pak jsem o něj přišla a ted stále nepřichází a já si to moc přeji….v mém životě je vše nějaké zaseklé a já nevím co mám dělat abych odblokovala energie.
    budu ráda za nějakou vaší radu
    Moc děkuji a přeji všem splněná přání

  10. 19. Únor 2011 v 08:53 | #10

    Chtěla by říct,že nikdy se mi nesplnilo co jsem si přála štěstíčko bloudí okolo,ale ještě se mi nic nesplnilo a mám jenom jedno přání a vše v mém životě jde mimo mě nevím jestli jsem špatný člověk a nebo mě štěstí nepatří posílám všem pomoc andílků i Iwance a všem co si něco přejí,aby se jím to splnilo Emilka.

  11. Vendy113
    18. Únor 2011 v 06:42 | #11

    krásný den všem kdo zavítají na krásné stránky,
    Chci zesílit pomoc andělů a prosím o připojení za modlitbu o pomoc při nalezení práce která zajistí potřeby-aspoń nejzákladnější pro mého syna a mne, dušičku která prochází zkouškovým obdobím,moc děkuji a odevzdávám do jejich rukou a beru věc jako již splněnou,pro víru kterou mám v Boha a jeho andělské poslíčky ,mnohokrát díky za to že jste s úctou k životu a všemu Bohem stvořenému děkuji j.

  12. Wendy
    17. Únor 2011 v 21:25 | #12

    Děkuji za mantru Om Namah Shivaya ta rychlejší verze nemá chybu. Při prvním puštění mi po těle přejížděla husí kůže. Opravdu parádní!

  13. Vendula
    9. Únor 2011 v 23:51 | #13

    Já tedy nevím,ale tohle musí být hrozné věřit tomu, že „platím“ za něco, co jsem nikdy neudělal… Tohle nikdy nemůže přitáhnout nic dobrého tato myšlenka. Ráda bych doporučila, pokud je nějaký takový problém v rodině a nebo má člověk nějaký psychický blok z příčin, které mu nejsou známy Rodinné konstelace,metodu EFT a podobné věci. Rodiné konstelace kromě nahlédnutí do vlastního problému člověku poskytnou neskutečně nových zkušeností a zážitků již během toho sezení. Pokud jste slabé povahy pak tedy konstelace nedoporučím,protože to jediné,co si s sebou musíte vzít je ranec odvahy….. EFT metoda je opět velice spolehlivá a zde není třeba ani ta odvaha, jelikož tady se prostě zbavujete následků svých negativních příčin a nahrazujete je novými pozitivními příčinami a k tomu slouží afirmace…. Napravují se zde i vzorce myšlení zkrátka všeho co vás trápí…. Jsou případy kde tato metoda pomohla k vyléčení závažných nemocí jako je rakovina, leukemie dál si myslím, že se o tom nemusím rozepisovat. A co bych na 100% doporučila aby se každý podíval,nebo si přečetl knihu Tajemství. To je to nejdůležitější, co by všichni měli udělat, pokud se jim zdá že se pořád něco opakuje, že upadá člověk do spirály a pokud chcete konečně žít život o jakém sníte…. Nic z toho, co kdy bylo si nemusíte „odpykat“ v tomto životě. Všechno je jen o Vaší svobodné vůli, která se může kdykoliv změnit. Pokud se rozhodnete, že už nechcete dál nést nějaké „karmické“ břemeno, nebo se nechcete plácat v problémech donekonečna-ZMĚŇTE TO!!! Kdo jiný, než vy sami má tu moc?….. Věřte svojí vlastní síle a intuici…. Navíc pokud jste dělali chyby v minulosti, neznamená to, že musí přijít trest. Některé chyby se opakují a proč??? Protože na sebe upozorňují, že žádají opravu. Ne potrestání, ale opravu…. Každopádně na každý problém existuje řešení a klíč, tak tomu prostě věřte a objeví se to….

  14. Vera
    7. Únor 2011 v 22:07 | #14

    Dobrý večer,

    ráda bych reagovala na komentář paní Míly: před pár dny jsem neměla ponětí o existenci Andělů až na popud mojí mamky jsem se začla zajímat o jejich existenci. Zjistila jsem, že pokud je nepožádáme o pomoc, tak sami od sebe nepřijdou a nemohou zasáhnout do našeho života bez pozvání, pokud nejde o život a ještě nenadešel náš čas. Teď momentálně neprožívám nejšťastnější období, ale věřím, že něco zlé se děje pro něco dobré a jednoho dne se to zlomí a zase bude dobře. Nemůžu říct, že za těch pár dnů vím vše, ale zjistila jsem, že i když v tomto životě jsme nikdy nikomu neublížili a stále se nám děje něco co vůbec nemůžem pochopit může mít něco společného s našimi předky a může se to táhnout až do 7 kolene. Tyto stránky mi pomohli modlit se za činy mých předků a doufám, že veškeré zlo které kdy bylo spácháno bude odpuštěno a já budu prožívat období ve kterém budu spokojená a vědět, že neplatím za něco co jsem nikdy neudělala…

  15. sarka
    6. Únor 2011 v 18:33 | #15

    Lidicky mejte viru v lepsi budoucnost a ona bude ,me je 43 let prodelala jsem ve22 letech rakovinu,odesel mi manzel za zdravou a mladsi zenou a me tehdy zustal 3 lety klucina ,byla jsem s nim sama ale zvladly jsme to ,nasla jsem si partnera a znovu jsem otehotnela ,lekari rikali ze je to zazrak ale na zazraky neverim verim na viru a vira te uzdravi,potom tu je nadeje a jak se rika nadeje umira posledni a tohoto hesla se drzim do dnesniho dne, dcerce je dnes 11 let je to maly darek od andelu .Diky straznickove

  16. zuzulda
    3. Únor 2011 v 09:13 | #16

    ahoj lidicky jsem novacek techto stranek je to velice zajimave jak se vam vede???

  17. wendy
    1. Únor 2011 v 22:03 | #17

    @Mila
    Věřím….. Ono je těžké v takové chvíli brát věci s nadhledem…. Jenomže poddat se tomu člověk taky nesmí…. Já jsem měla hodně negativní pohled na svět a brala jsem dřív věci tak že jen já mám smůlu a mě se děje tohle a ostatní mají štěstí…. Do té doby než jsem se rozhodla,že s tím něco budu chtít dělat… Najednou se kolem mě začali objevovat skvělí lidé,kteří mě přivedli na to,že upadám do spirály a to co se mi děje si všechno přitahuju. Samozřejmě se mi ta představa nelíbila jako že jsem se chtěla mít špatně??? No ale všechno bylo jen do té doby než jsem převzala zodpovědnost za svůj přístup. Do rukou se mi dostaly knihy o andělech a jejich léčení, a pak mi bylo věnováno Tajemství… To bylo přesně to,co jsem já potřebovala, aby se ke mě dostalo. Není tam řečeno vlastně skoro nic,coby člověk jakoby nevěděl, ale zkrátka jsem to potřebovala slyšet jak to funguje a že to skutečně v praxi funguje. A teď už si ani nedovedu předstvavit,že bych přemýšlela tak,jako předtím. To bych nezvládla. Mě je sice 24,ale každopádně s mým optimismem věk nesouvisí:-). Spíš bych řekla že to může být naopak depresivní,když si vezmete že v 16 mi řekli že mám celiakii, v 21 letech jsem byla na první operaci se spodkem, teď v říjnu jsem byla na druhé, partnera stále nemám a děti samozřejmě tím pádem také ne….. No mě tohle ve 24 letech veselé nepřipadá a rozhodně ne povzbuzující aby člověk chtěl vůbec žít dál,ale zkrátka řekněme, že i k tomu jsem si vytvořila přístup svůj. Po dětech teď vlastně netoužím,jelikož momentálně se starám o 5 dětí od 2 měsíčního chlapečka po 11 letou dívku…. Moji celiakii jsem řešila pomocí techniky EFT a od minulého prosince jím normální potraviny obsahující lepek a budete se asi divit,ale mě i krevní testy vycházejí lépe než kdy jindy:-))). Operace jsem úspěšně zmákla a momentálně se soustředím a vstřebávám zážitky,které jsem si už dobrovolně zvolila v cizině. Když nevedla cesta jedním směrem,tak jsem zkrátka zvolila směr jiný. Tak aby se stále shodovala s mými zájmy…. Víte někdy je možná mládí výhoda někdy možná veliká propast. Záleží jak se kdo k čemu staví. Nevím teď jak bych to napsala aby to neznělo morbidně, ale asi to napíšu jak to mám na mysli. Lidé umírají ať jsou mladí či staří a tak si myslím že věk je úplně někde vzadu a v popředí by mělo stát právě ta radost ze života a chuť do něj. Já sama někdy úplně chuť ztrácím,ale to musim okamžitě nasměrovat myšlenky jiným směrem….. A že ze začátku je to hrozně těžké hlídat svoje myšlenky a umět je přesměrovat,alespoň pro mě to byl oříšek…. V jedné pohádce je mistr a praví: „Včerejšek je ten tam, zítřek nám není znám, ale dnešek-to je dar,tak si toho daru VAŽ!!! “ A tohle je nyní má životní fylozofie. Svojí přítomností zároveň člověk tvoří svou budoucnost a proto je třeba mít ten pozitivní přístup-TEĎ a TADY. Nicméně Mílo držím moc palečky!!!!!! A pokud máte kolem skvělé lidi,užívejte si ty chvilky s nimi. Já jsem tady teď v Anglii sama bez rodiny a starých přátel a je mi smutno i přes to že už se ledy pohnuly a já zde nalézám nové přátelé. Zkrátka nic,co člověk má není samozřejmostí a člověk se mění. Mít podporu přátel i rodiny je k nezaplacení!!! Přeji zdraví Vám i dceři… Vím, že je to těžký trénink pro psychiku,ani tak to nevzdávejte a mějte tu víru. Držte se těch krásných věcí,které prožíváte,i kdyby jich bylo málo,ale je to hrozně důležité….. Snad brzo přijde pomoc,na kterou čekáte. Zdravím Vendula

  18. Mila
    31. Leden 2011 v 21:29 | #18

    Milá Wendy děkuji za krásné povzbuzení a dlouhý dopis.Tobě je 24 let jsi mladá ,plná energie a síly a mě bude letos 50,což je rozdíl Ty máš ještě dlouhý život před sebou což ti ze srdce přeji.Mám spoustu kamarádek které mě povzbuzují a taky mám radost ještě ze života i když jsem bez prsu.Jen jsem prostě chtěla říct že mi připadá že i když prostě věřím a strašně moc si přeji tak to nějak nefunguje .Mám 22letou dceru skoro jako ty ,a s ní mám taky problémy tak na mě prostě sedla nějaká depka z toho všeho tak dík za povzbuzení a budu věřit že bude zas dobře. Mila

  19. wendy
    31. Leden 2011 v 10:56 | #19

    @Mila
    Ještě mě přeci jen něco napadlo…. Zkuste se podívat na Tajemství,nebo zkuste sehnat knihu…. Hodně Vám to napoví…. A třeba i hodně pomůže.

  20. wendy
    29. Leden 2011 v 21:04 | #20

    @Mila
    Možná je spousta věcí o přístupu. Já jsem šla též na vyšetření a také jsem nádor měla. Je mi teprve 24 a už mám za sebou 2 operaci spodku. Jenomže já když mi to řekli věřila že to bude dobré a je důležité takovým věcem nedávat nad sebou tak strašnou moc. I já se bála samozřejmě tak nikdo není veselý když má rakovinu. Ale já osobně měla tu vizi, že po operaci už bude po všem a i jsem si to vizuálně představovala,jak prostě ta věc z mého těla odchází pryč. Nepřipouštěla jsem si že něco nebude v pořádku a po operaci jsem se naprosto výborně hojila a vše probíhalo lépe než se očekávalo. Měla jsem motivaci-chtěla jsem odjet do Anglie v určitý termín a kdyby nedopadlo vše dobře v ten termín bych neodletěla. Po operaci jsem nepropadala panice ani lístosti že já ten nádor měla a proč ho jiní neměli,ale naopak jsem si říkala že jsem to perfektně zvládla že tohle už je prostě pryč. No do té Anglie jsem se nedostala v termín,který jsem si určila, ale pak také existuje věc,které se říká božské načasování. Odjela jsem o měsíc později,ale bohudík,jelikož se stihly vyřešit záležitosti,které by mohly způsobit velké problémy,kdybych už tou dobou byla pryč. Ale jako motivace to bylo výborné. Na předoperačním doktor na mě koukal se soucitem a povídá: „slečno tak snad to dobře dopadne a přeju hodně štěstí“. Pevně přesvědčená jsem mu řekla:“Pane doktore dopadne to URČITĚ dobře,já totiž v listopadu odlétám do Anglie…..“ Načež se na mě se sestřičkou oba podívali měli oba na tváři veliký úsměv a doktor mi oznámil,že by si přál víc pacientů jako já, že tomuhle říká přístup, a že je krásné,že mám motivaci,proč nepodléhat panice a nevzdávat se. No eveidentně tohle působí hodně ta psychika,jelikož i můj gynekolog byl překvapený,jak parádně jsem se zahojila a on sám byl skeptik,jelikož tvrdil,že neodjedu,že s takovým nádorem tohle není možné a ať na tohle rovnou zapomenu. A voilá-jsem tu:-)a zdravá. Dnes jsem ještě k tomu obdržela od andělů sdělení o očekávání zázraků a čekala jsem co se bude dít. No řekněme že už 3 den hledám někohoé kdo mluví stejnou řečí…. Ať už z Čech či Slovenska….nedařilo se mi 3 dny nikoho najít přes internet jelikož v této lokalitě nás moc není…. Věděla jsem že někdo hledá a touží po setkání stejně jako já. Ale jak zařídit setkání???? No dokonce jsem si i představovala,jak najdu zdejší přátelé coby „domorodce“….. že potřebuji zde nějaké kontakty a zlepšit mou angličtinu v běžné konverzaci,někoho,kdo si bude chtít povídat,což vím,že angličané jsou nesmírně spontání a milí,povídají si rádi a všude. No a jak to dopadlo???? Zázračně:-) Dnes jsem seděla na nádraží s druhou Au pair z Čech. jsme tu coby české Au pair pouze dvě. A povídala jí zrovna o té operaci,jak jsem ji zvládla a v ten moment se mě pán od vedle krásně čistou angličtinou zeptal: „Promiňte,mohu se zeptat,co je to za jazyk,kterým mluvíte???“ Odpověděla jsem mu že mluvíme česky,načež se pán rozzářil,že si to myslel,že má v ČR a SK spoustu přátel,že tam hrozně rád jezdí a že před dvěma týdny byl v Praze. No začal nám vyprávět spoustu věcí a konverzovat a případně opravil mé nedostatky v řeči,což jsem přesně potřebovala. Asi po půl hodině vášnivé debaty nás obě vzal do kavárny,kde pracuje dívčina téměř stejně stará se mnou ze Slovenska,které bylo smutno,že zde ještě nepotkala lidi ani z ČR ani z SK……. Byl jako náš anděl:-) Prostě nás objevil a dovedl přesně na to místo, kam jsme měli jít abychom objevily to,co jsme hledaly….. A nabídl nám že se můžeme kdykoliv setkat,takže mám kontakt během jednoho dne na zdejšího,co mi nabídl přátelství a zároveň jsem natrefila na člověka z SK….. Nádherné a opravdu to opět potvrzuje to že přání prostě splnit lze a nezáleží na tom jak,ale mít určitý záměr a cíl. Mým záměrem bylo a stále je mít zde někoho kdo se mnou bude mít trpělivost a naučí mě mluvit tak, jak se správně mluví a přitom si budeme povídat o všedních vědech, ale také jsem hrozně chtěla ponat dalšího človíčka,co je stejně zoufalý bez své mateřštiny jako jsem já. Ani ve snu by mě nenapadlo,že se to obojí spojí dohromady a že splnění přijde tak rychle a naprosto dokonalým způsobem. Perfektní!!!! Ani tentokrát jsem nenaříkala, že ostatní tu mají alespon někoho z rodiny,nebo kamarády a já jsem tu sama. Přesto že tak to opravdu bylo,ale já jsem věřila,že to je jen dočasný stav a prostě tady ty přátelé mít budu. A to se stalo realitou. Vím ono to zní pro človíčka, kterému se nedaří hrozně nepochopitelně-jakto že ostatním se přání plní a mě zrovna ne….. Ale věřte že je to právě o tom přístupu. Modlíte se za splnění přání,ale přání se neplní tím způsobem,jak si to naplájnujeme….přijde to kolikrát úplně jinak než člověk čeká, ale tím nejlepším možným způsobem. Jedna věc je požádat a pak následuje přijímání….. Pokud požádáte o pomoc,pak ji musíte rozpoznat a přijmout. Zkusím to vysvětlit naprosto jednoduchým příkladem. Chcete si pořídit dejme tomu kabát. Hrozně se Vám líbí,ale nemáte na něj peníze…. Takže si přejete ten kabát a soustředíte se na to jak vydělat víc peněz abyste ho mohla mít…. Jenomže ty peníze vůbec nemusíte získat a to proto že ve skutečnosti nejde vlastně o to aby jste víc vydělala,ale o ten vysněný kabát. Nakonec přijdou Vaše narozeniny,nebo Vás někdo bude chtít potěšit a daruje Vám přímo ten vysněný kabát….. Odmítnete ho,protože jste nevydělala ty peníze na něj??? Určitě ne…. Přání se Vám splní,jen prostě jinak,než jste původně očekávala nebo měla v plánu…. Vím je to hloupé dávat příklad na tomhle,ale je to jednoduché…. No přeju Vám vše nejlepší ať to dobře nakonec dopadne. A pevné nervy… Pravda je že někteří zde mají poměrně těžkou roli v životě,ale nakonec jde vždycky o to jak se k tomu postaví. Můžete stát čelem a poplácat se po rameni,nebo můžete svěsit ramena a pozorovat jak je vše v troskách. Rozhodně nic nemyslím zle…. Nemám konkrétní radu,ale aspoň jsem nějak chtěla přispět…..

  21. Mila
    29. Leden 2011 v 14:19 | #21

    Náhodou jsem se dostala na tyto stránky a přečetla si pár vašich příběhů.Je to krásné jak se vám vše daří když si to tak moc přejete,ale nemohu sdílet váš názor i když bych chtěla.Kde byl můj anděl když jsem ho strašně prosila aby mé výsledky z vyšetření dopadly dobře,snažila jsem se i modlit a bohužel ta rakovina tam byla.Jsem po operaci,v invalidním důchodu o který ted díky neschopnosti vlády přicházím.Deně se ptám co semnou bude,kde seženu nějakou práci a promlouvám k andělům ale to je asi vše.Mám i jiné problémy a nevím jak dál nic se mi nedaří tak čím to je.Jsem hodná aspon to každý říká a nikomu jsem nikdy neublížila,spíž naopak.Tak co mi poradíte? co dělám špatně nebo jak to že mi to nefunguje. Dík Míla

  22. Jan
    7. Leden 2011 v 23:44 | #22

    @Jan
    No pekne kluku jen tak dale drzime palce

  23. 7. Leden 2011 v 11:58 | #23

    Dobry den,
    som milo prekvapena touto strankou a prispevkami, ktore tu pisete. akoby sa stracal zly svet a ludia a ostali len ti dobri. kazdy z nas si uvedomuje tie prave hodnoty najma v obdobi,ked o ne pride. nevazime si zdravie,lasku,priatelstvo, rodinu a ked o nieco z toho prideme, pytame sa len preco…niektori sa vedia ponorit do seba a uvedomia si,co robili nespravne a preco o to prisli. ale su taki,ktori sa zacnu hnevat na vsetkych naokolo a obvinuju ich zo strat svojich istot. Pred Vianocami som ukoncila jeden vztah, ale uz ked som mu pisala list na rozlucku a odchadzala od neho nadranom,v tej chvili som mu odpustala a aj sebe-myslela som si, ze sa este urcite stretneme a vysvetlime si to… Ake bolo moje prekvapenie vcera,ked sme sa stretli v priebehu troch hodin dvakrat. Prvykrat,ked sme sa pozdravili,lebo pri nom stala jedna nasa kamaratka a druhykrat,ked sme sa stretli uz len sami a on sa tvaril,ze ma nevidi-akoby som nikdy neexistovala. polozilo ma to na kolena….a dnes rano som si zapriala, aby mi dal niekto tam zhora znamenie-prosila som on uz predtym,ale dostala som toto, ktoremu som nerozumela…a tak si prajem opat,aby prestali ludia obvinovat zo svojich strat cely svet a tvarit sa,ze im je svet nieco dlzny, aby zacali opat snivat a verit, ze ked nieco budu chciet v zivote dosiahnut, tak to dosiahnu. prajem vsetkym,aby nasli samych seba a nikdy sa nevzdavali. ako povedal moj spoluziak zo strednej skoly – ,,zivot je ako voda,nikdy sa neda zastavit“ – my sa len musime naucit plavat co najlepsie a potom budeme moct byt stastnymi- ak budeme chciet.

  24. Libka
    22. Prosinec 2010 v 00:15 | #24

    Přeji krásný večer,jsem velmi ráda že jsem narazila na tyto stránky a velmi mi pomohli,jelikož mám velké trápení a svírá se mi srdce ale když jsem četla vaše řádky,pocítila jsem najednou teplo a zjistila jsem,že se usmívám,zároveň mám slzy v očích a cítím v sobě takové štěstí.Budu se řídit vašimi radami a budu velmi vděčná,když toho bude víc.Všem přeji překrásné vánoce,hodné úspěchů v Novém roce a tisiceré díky za tuto stránku.Velmi ráda se sem budu vracet.

  25. anna bilkova
    16. Prosinec 2010 v 15:17 | #25

    Mam v umyslu porad bydlet ve svem dome i kdyz v minulosti nebylo na splaatky.Ted uz jsem v pohode,protoze vesmir a andele zaridi automaticke splaceni mojich dluhu.Verim,ze je moje presvedceni o poz.mysleni spravne.Napise mi nekdo na to svuj nazor.Dekuji.Muj mail-bilkova116@seznam.cz

  26. wendy
    15. Prosinec 2010 v 19:49 | #26

    Jen chci říct Janovi, že právě popsal životní etapu, kterou procházím já sama…. Jsem již pátým dnem ve Walesu a opustila jsem rodnou zemi. Není to vůbec nic jednoduchého, za to ty pokroky dennodeně a nové úspěchy a přijaté výzvy, to je strašně bohatá duševní strava….. Navíc nevím,ale poznávám zde místa na kterých jsem v životě nebyla…(alespoň ne v tomhle životě:-))Prostě je znám ze snů a dokonce mám na některých místech tak silné déjavu, že se mi až točí hlava a mám dojem že ztracím půdu pod nohama. Celou dobu jsem měla dojem, že zde mám nějaký úkol…. No andělé tvrdí že mám blízko k indigovým a křišťálovým dětem….. Jsem tu jako Au pair a mám na starosti 5 dětí různé věkové kategorie včetně čerstvě narozeného miminka…. Musím říct že malinkej ze mě nespouští oči, malá děvčátka se za mnou chodí tulit a větší děvčata za mnou chodí po večerech debatovat. Je to hrozně fajn a těm dětem rozumím opravdu lépe než rodičům. U těch dětí se jakoby ztrácí ta jazyková bariéra. V tarotu jsem Velekněz,což neznačí zrovna jednoduchou životní dráhu….. Navíc jsem prý učitel:-)No zatím mám pocit,že děti učí mě. Tím že si za mnou chodí povídat mě učí nejen jazyku,ale i dětskému úžasu:-) a já jim na druhou stranu poskytnu spoustu informací o tom,jak to chodí v jiné zemi,což se nedozví ani v zeměpisu:-))). Nyní se modlím, aby se brzo objevili kolem mě další fajn lidé a nová brigáda…. A ona se objeví…..;-)Zdravím Wendy….:-)

  27. lucie
    12. Prosinec 2010 v 11:28 | #27

    dekuji moc za vase stranky,pomahaji mi dnes a denne najit to,co jsem vedela,ze nekde je,ale nemohla to najit.je to laska a svetlo a bozska energie,ktere konecne dali smysl memu zivotu a ja vam za to moc dekuji
    P.S.:a taky vam preju krasne svatky vanocni a stastny novy rok:)

  28. Jan
    10. Prosinec 2010 v 21:02 | #28

    Dobry vecer dobry den dobre rano vsem :)
    Po precteni nekolika zkusenosti mi to nedalo a rozhodnul jsem se ze bych se rad podelil o moji zkusenost. No kde jen zact? Bylo to par let zpet kdy jsem se potloukal jen tak aniz bych vedel kde je moje misto a bez jakehokoliv zivotniho cile. Toto ‘trapeni’ me dovedlo do stavu kdy jsem se rozhodnul opustit nasi krasnou zemi a pokusit se najit kdo jsem a co je muj ukol. Dalo by se rict ze jsem zasebou spalil vsechny mosty a rozhodl se zit kompletne novi zivot. Trvalo to pouhych par let nez jsem se opravdu odprostil od vseho co stalo v ceste meho rustu. V me mysli jsem chtel zmenu a to tak ze velkou. Stalo se. Uvedomil ze pomoc druhym je muj udel. Vim ze fraze typu ‘Pomoc druhym’ je trochu velke sousto ale proc ne vse je USKUTECNITELNE jen to videt a citit. Pral jsem si zdokonalit se v jazyce a byt obklopen lidmy kteri maji viru v novich zacatcich povedlo se, byl jsem obklopen lidma kteri me nepovazovali jako nekoho kdo jim prisel ukradst praci, byl jsme jeden z nich, videli ve me potencial dodali sebeduveru a motivovali k vyssim cilum. Uspesne jsem ukoncil 2 jazykove kurzy a nini jsem opet student na univerzite. vse co jsem si doposavad pral se vyplnilo a kazdy dalsi den se uskutecnuje to co jsem si pral. V minulosti jsem chtel potkat nekoho kdo by se staral o me zdravi a nasel jsem strasne mileho clovicka ktery se stara o me telo. Dnes jsem se poprve vydal k novemu leciteli, nadherny clovek plny lasky a odhodlani pomahat druhym. Svet je krasny kdyz si jen uvedomime jak k nemu pristupovat. Plno lidi kolem me vidi svet sede a ja se je snazim presvedcit ze svet je jen takovi jaky si ho sami udelaji, da to praci ale nakonec to snad pochopi. Pochopi to ze pokud konaji dle sveho srdce i nemozne se stane moznym :) :)Je to dlouha cesta ale radeji ji proziji naplno, s pocitem ze jsem tuto kratkou chvilku v tomto tele nepromarnil nic nedelanim. Citim se stale silnejsi a silnejsi kdyz vidim ze vse je uskutecnitelne.
    Dekuji vam za to ze jsem se mohl s vami vsemi mohl podilet o moje zkusenosti, a poprat vam vsem krasne a laskyplne byti na teto krasne a zivotaplne planete ktera nas zahrnuje svou laskou. Je treba sirit toto poslani lasky aby jsme se konecne odprostili od vsech valek, vseho negativniho a zacali zit jako jeden narod, narod palnety Zeme :) :):):):)

  29. zdenča
    1. Prosinec 2010 v 21:27 | #29

    @Carlos
    úžasný článeček :-)

  30. majča
    29. Listopad 2010 v 08:47 | #30

    @Anonymní Hezký den,
    musím říct, že mám podobnou zkušenost. Naši mi taky vždycky říkali, že jsme se špatně narodili a že nemůžu mít co chci. Ale teď se všechno změnilo. Přeji si a to každý den a je úžasné, jak mi přání chodí. Žádný stres, něco potřebuji vyšlu a jak na to přestanu myslet tak blik a je to tady. Nejvíc na světě si teď přeji, aby na to přišlo co nejvíce lidí. Já se usmívám, jsem šťastná, ale pak mě mrzí, když vidím lidi, jak se lopotí a jsou smutní, protože na to ještě nepřišli. Nejhorší je, že tu ,,cestu “ prostě nevidí a já se snažím, co nejvíce ukazovat.

  31. * hvězdička
    15. Listopad 2010 v 15:03 | #31

    je mi 27 let a přeji si, aby sem přestala mít strach a věřila co nejvíc sama sobě, tomu, koho miluju a lásce, která je v nás všech. Vlastně je to jedna stejná láska, jen má mnohé podoby. Láska vůbec neřeší, jenom si žije a je šťasná, a když je nám smutno, stačí ji zavolat a ona nás zase uzdraví.

    můj život je plný znamení, jedno z nich je film nekonečný příběh, kde malá královna učí bastiana, aby věřil a tím zachránil život. dlouho sem tušila, že ten příběh znamená velký vzkaz pro mě, protože byl na počátku mého střetnutí s někým, s kým se můj žívot hodně změnil a mění se ještě dnes.

    přeju si umět cítit sebe tak silně, jak to jen jde. přeju si umět slyšet své já a cítit své já a umět léčit na sobě to ostatní, co já nejsem ale co často cítím a co mě trápívá.

    moc jste mi pomohli, na začátku jsem na vašich stránkách našla andělské karty a tí, jak jsem rostla a potřebovala asi i víc, jste na stránkách vytvořili tolik krásných typů karet, že mi vždycky v pravý čas přinesly něco nového, nad čím jsem se potřebovala zamyslet. mnohokrát jsem u karet brečela, protože mi řekly něco vyjímečného, něco pravdivého, něco skrytého, jsou jako učebnice toho, co bychom v životě měli znát, co bychom měli vědět a mít za pravdu, abychom v sobě mohli po krůčcích poznat, co opravdu jsme a čím jsme byli předtím.

    věřím, že se mi plní přání, mám popsané už dva bločky s přáními, omýlanými třeba na pěti stránkách, s přáními toho, co chci a s přáními toho, co chci aby mi přestalo být smutno a aby byl můj život šťastný.

    moc si teď přeji umět promlouvat k lidem, kteří neznají nic z toho, co skutečně jsou. mým přáním je moci jim dát aspon z části to, co potřebují, umět jim nabídnout to správné tak, aby mi porozuměli a aby mi věřili. chtěla bych, aby mi lidé dokázali naslouchat a aby mi dali dost času, abych jim mohla vše vysvětlit. zatím jsem se jich bála a neměla odvahu k nim promluvit. proto se mi dost líbí ta věta nazačátku této stránky: že moje přání není vůbec těžké, ale že zatím jsem neměla odvahu to zkusit. A odvaha je tak jemná, pokud je uvnitř ještě strach.

    na závěr bych Vám chtěla říct: že od toho, koho miluji, mohu dostat zpátky největší dar tím, když mi bude věřit, když budu jeho nadějí a když mě bude také milovat.
    Proto si přeji, abych se i já naučila dávat tento dar právě tomu, koho miluji já :) a to tím, že věřím tomu, koho miluji, v celém životě je právě on mou nadějí a hnací silou, která mě mění a díky které jsem schopna dělat zázraky a že toho člověka z celého srdce miluji a cítím to :)

  32. Marika
    9. Listopad 2010 v 18:37 | #32

    Mila Iwanka, uz dlhsiu dobu prechadzam pomerne tazkym a necakanym zivotnym obdobim a tak sa venujem v tejto dobe viac duchovnym veciam ako po ine roky. Tato Vasa- moja najoblubenejsia schranka je toho jasnym dokazom. V minulosti som sa nezamyslala splnenim snov ci priani ale kedze sa mi casto stali iste veci nemohla som si to nevsimnut. Za vsetky spomeniem aspon jeden pribeh. Byvala som v zahranici s kamaratkou ktora mala poukladane na polici vela svojich fotiek. Ja som si tam prilozila k tym jej aj zopar svojich medzi ktorymi bola aj jedna ktora vyjadrovala krajinu ktoru som obdivovala a kde som po tom ako som sa odtial vratila z vyletu snila raz navstivit opat a pobudnut tam na dovolenke. Zit tam som sa ani neodvazila snivat. Moj svagor to male kralovstvo vola povysavana krajina. Ake bolo moje prekvape nie ked zhruba o dva roky na to moja kamaratka po vyhre v konkurze o pracu tam odisla zit a mna pozvala na uplne lacnu dovolenku. Marika

  33. martinka
    31. Říjen 2010 v 16:47 | #33

    Mila Ivanko,
    mam moc ada Vase stranky a hojne je navstevuji.Diky nim jsem prekonala zivotni krizi bez následků.Přeji intenzivne již od svých třinácti dnes jsem si uvědomila,že vemír funguje a nejsou to náhody,že se mi přání plní.Přála jsem si vystudovat cestovní ruch a podařilo se. Musela jsem zmenit pristup k zivotu a povedlo se.Ted uz jen partnera,ktery si me bude vazit a milovat me:)))Vedela bych o nekom konkretnim mame se radi,ale ted jsme kazdy jinde.Doufam,ze se jeste nekdy setkame a osud nam tu lasku dopreje..

  34. Mirek
    31. Říjen 2010 v 02:11 | #34

    Přeji krásné ráno.

  35. Janča
    28. Říjen 2010 v 21:47 | #35

    Ahojinky lidičky!
    Všichni píšete úplně krásně, mám z toho radost, když čtu vaše řádky..
    Dříve jsem si v mém životě často něco přála, jako dítě třeba panenku nebo postavičku od McDonald, velmi mě bavilo si s tou myšlenkou hrát, že už to mám, že už tu panenku chovám v náručí.. Jenže nikdy se mi nic nesplnilo. Nesplnilo se mi nic, co jsem chtěla, ať už jako malé, tak i v dospívání.
    Až poslední dobou jsem zjistila, že všechno bylo blokováno mým přesvědčením získaným od rodičů, že si nic nezasloužím a nikdo mi nic nedá zadarmo.. Maminka mi vždycky říkala – ‘Moc se neroztahuj, nic ti nepatří, ještě sis nevydělala ani na slanou vodu’. A táta později ‘To si nemůžeme dovolit, nemáme dost peněz’. Vím, že za to nemohli, proto se na ně nezlobím. Ale oni mi způsobili, že dodnes mám problémy s penězi a bohatstvím, i když už na tom pracuji a zlepšuji se, třeba minulý týden jsem udělala jedno rozhodnutí, které bych nikdy neudělala, kdybych ještě smýšlela postaru.
    Na druhé straně, jsem zjistila, že posledních pár let, vlastně skoro celý můj život, když jsem si něco přála, tak se mi to splnilo. Teď nemyslím hmotné věci, ale třeba účast na závodech, kde byl malý počet účastníků, člověka, který mi pomohl, když jsem si nemohla pomoci sama, poslední místo v autobuse z Německa domů, účast na semináři Cesta, protože jedna paní odřekla… Takovéhle věci se mi vždycky vyplnily, protože v nich nebylo nic hmotného, nic, za co se musí platit. Takže člověk si může přát vždycky. Ono to štěští k nám už nějak dojde, jenom mu to musíme dovolit a přijmout ho.
    Přeji vám všem, ať vám vaše sny vycházejí a já jdu dál snít o tom, že plavu s úžanými stvořeními – delfíny…

  36. Jana
    23. Říjen 2010 v 12:05 | #36

    @Carlos
    Carlosi,tvé řádky jsou plné pravdy a dostává se mi z nich blaho na mou dušičku. Děkuji Jana

  37. Katka
    20. Říjen 2010 v 11:00 | #37

    Iwanko také vám chci poděkovat za tyto vaše stránky. Dávají mě vždy pomocnou ruku když to potřebuju jsou jako maják u rozbouřeného moře. Vždy když se potácím s nepokojnou myslí tak my poskytnou takovéto záchranné světýlko abych dokázala v bezpečí doplout do cíle. DĚKUJI.
    Také jsem moc ráda že se k nám s názorem připojil i Carlos. Je příjemné poznat, že někteří chlapi mají na to podobný názor.
    Začala jsem teď více přemýšlet o přáních. Uvědomila jsem si jednu věc. Vždy když jsem si něco přála tak šup a dřív nebo později se mi vyplnilo. Problém však nastává když mám zapojit do svého snu někoho druhého. Nedokázala jsem to. Mým přáním je teď abych dokázala vytvořit sny které nebudou jen pro mě, ale bude to sny také toho druhého, kterého si „objednám ve vesmírným E-shopu“ (-:
    Krásný den všem

  38. Carlos
    19. Říjen 2010 v 17:30 | #38

    Preji dobre odpoledne Vsem i Iwance,
    predem bych chtel pochvalit moc pekne zpracovane stranky, na ktere se casto obracim, procitam, ale nikdy me nenapadlo sem neco napsat. Ale vsechno je vzdy jednou poprve a neni potreba se tim nejak trapit nebo znervoznovat:)
    Dalo by se rici, ze 45 proplouvam vesmirem, zazil jsem mnoho krasneho a uzasneho, lasku stesti, radost, ale i zklamani, bolest, ztratu. Protoze jsem clovek zvidavy, tak jsem si kolikrat prehral v projekci svuj zivot od detstvi az do soucasnosti, a vysledek?
    Vysledek je zajimavy, kdykoli jsem si neco opravdu pral a z celeho srdce jsem po tom touzil, tak se mi splnilo. Rikam tomu takovy maly objednavkovy servis:)
    Je pravdou, ze zijeme sve myslenky, a proto je dulezite neuviznout v negaci, te je vsude kolem nas sice dost, ale je potreba verit, radovat se, milovat, uzivat si krasnej zivot, ktery je pro nas vsechny darem. Take se nekdy dostanu do situace, ze nevim jak dal, a tak prosim s pokorou andele, stvoritele a vsechny kolem, jestli mi mohou ukazat nejakou Indicii, nebo napovedu, abych se utvrdil treba i v tom , ze muj nazor je spravny a treba jdu spravnym smerem. Vetsinou se vzdy neco objevi, at uz ve snech, tak i v zivote, nekdy napis na reklame, clanek na internetu, neci rada, proste mame vsude kolem sebe spoooustu poradcu, kteri to s nemi mysli dobre. Nekdy si nas vybere knizka, ty tezsi knizky si nas vetsinou vyberou az kdyz jsme na to pripraveni. V kazdem pripade kdyz se kazdy z nas zamysli nad zivotem tak zjistime, ze nas vzdy nejvice posunulo, zklamani, ztrata, spatna zkusennost. Ze bychom se neumeli radovat a vazit si te vsi lasky kolem nas. Je prece krasne pomahat a milovat a nic za to necekat. No ale k tematu splnenych prani:)
    Kdyz neco opravdu chcete, nebo potrebujete, tak si nejprve ujasnete co to ma byt:)
    Zkuste si vzit papir a napsat si o tom co nejvice podrobnosti, aby jste si byli jisti ze to je opravdu pro Vas to nejlepsi:) No a poproste nebo pozadejte vesmirny objednavkovy vesmir at Vam to proste doruci:) Muzete to brat jako takovy vesmirny E-shop.
    A verte, ze tam maji nekonecne preplnene regaly toho vseho co my clovickove chceme / mnohdy i vubec nepotrebujeme /
    Pak si predtsvujte a verte, ze uz tu vec mate, krasne si predstavujte jak ji pouzivate a jakou z toho mate radustku. Nemusi to byt jenom vec, ale muze to byt treba i Vas vysneny partner:)
    Nezapomente si vsak presne nadefinovat jake ma mit vlastnosti a jak ma vypadat!!!!
    Protoze znate to..zapomenete napsat barvu hracky a oni Vam z E-shopu poslou neco uplne jineho:)
    No a kdyz to vsechno zvladnete, tak to ziskate:)
    Jednoduche co:)
    Je fakt, ze jsem zacal pouzivat Vesmirny objednavkovy servis uplne na vsechno….na vztahy, dovolene, praci, vecicky v zivote.. a funguje to!!!!
    Tak zavrete ocicka a snete, milujte..ale nezapomente verit, ze nic neni nemozne a vseho co mate ve sve mysli muzete dosahnout:)
    Zkuste se vsichni co jste to docetli az sem, hezky usmat a rici si jaci jste vlastne krasni a uspesni..vzpomente si na stastne okamziky sveho zivota a chtejte se uz jenom radovat a usmivat..urcite to dokazete!!!! Jste jedinecni a uzasni!!!!
    Uvarte si treba Cajika, sednete si do kresilka, zabalte se do deky a zacnete snit…zaciname:)
    usmivejte se, pocitujte radost, stesti,a to vsechno se naucte rozdavat kolem…nic to nestoji a je to to nejuzasnejsi na svete..odpuste vsem svym nepratelum a milujte je, za to ze Vas treba upozornili na nejakou Vasi nebo nasi nedokonalost. Vsichni co to cteme tak jeste zijeme!!!
    Jeden muj dobry pritel my kdyz jsem prisel o nejdrazsi lidicky v mem zivote a myslel jsem ze konci svet rekl: Kdyz nevis kudy kam, tak bez na hrbitov..rozhledni se vsude kolem, ti co tam odpocivaji uz nemohou zmenit nic, ty muzes zmenit vsechno! Tak se do toho pust, je jedno cim zacnes, hlavne uz zacni!!!!!!!!
    Takze se do toho pustme. Preji vsem krasnou prochazku zivotem, spleneni i tech nejtajnejsich pranicek. No a kdyz nejste jisti tak napiste treba Iwance at se podiva jake moznosti Vam zivot nabizi..:) Nikdo Vas v tom nenecha samotne!!!!
    Urcite to zvladnete….tak krasny radostny zivot vsem:))) Mejte se moc fajn:)))

  39. Olina
    17. Říjen 2010 v 13:41 | #39

    Dobrý den, zřejmě vždycky se k nám nějakým způsobem dostane to, co potřebujeme, co chceme… Na jaře jsem se „náhodně“ podívala na profil jakéhosi pána a tam byla zmínka o Andělích a Doreen Virtue. Knížku jsem si objednala a pak jsem nestačila valit oči. Spousta věcí začínala dávat smysl, spousta věcí se „tak nějak přirozeně“ začínala měnit. Jsem dva roky rozvedená a mám dvě dcery, v tuto chvíli bez přítele… ale to neznamená, že sama! Děkuju za tyhle stránky, děkuju za rady, děkuju i za to, že já můžu pár lidem pomoct…

  40. Iwanka
    14. Říjen 2010 v 19:08 | #40

    Příjemný večer přeji všem vám, milým dušičkám.. Děkuji opravdu každé z vás ze srdíčka za příspěvky a příběhy ze života… Jsou tak nádherně vyjádřeny, že ani není co k tomu dodat.
    Zároveň se omlouvám, že jsem ještě neragovala. Čtu příspěvky většinou večer, ale to už jsem tak unavená, že mi nejde ani psát, tak vždy alespoň děkuji každému v duchu a posílám lásku. Tak doufám, že jste to pocítili a zachytili. :)
    Budu potěšena (a určitě nejen já), pokud se připojí další světýlka se svými příběhy o přáních a snech.
    Děkuji všem za vaše příspěvky.. S láskou a přáním – ať se všem lidem plní přání co nejdříve, co nejpříjemněji a v co nejkrásnější podobě. :-) Zatím papa Iwča.

  41. Tereza
    30. Září 2010 v 08:49 | #41

    Zdravím všechny zůčastněné a hlavně autorku Iwanku,
    moc ji tímto chci poděkovat.
    Přispěji svojí zkušeností ohledně přání si…v průběhu života mi mí přátelé, kamarádi, kolegové vždy říkali..jak to děláš Terezo, že vše Ti tak vychází? Jednalo se o zásadní změny v životě, rodina, škola, zaměstnání…uvědomila jsem si, že to šlo proto, že jsem vše brala s lehkostí a veřila, jsem že já to dokážu, nikdy jsem si nemyslela opak. Zkrátka věčná optimistka. Takže v prvé řadě to byla asi víra v sebe sama. S postupem let se mi ale začalo zdát, že žiji jakoby se zalepenýma očima, asi to způsobil stereotyp a naučený vzorec jak by to mělo být aby…no a z manželství se po šesti letech vytratila láska, po čtrnácti jsem zjistila, že jsem v podstatě sama a nechtělo se mi dál nést tu tíhu i za mého muže…děti jsem vychovávala mechanicky, vlastně také sama. Nebyla jsem šťastná a nevěděla proč, tak jsem mnohdy ve svém chování udělala spousty chyb. Uvědomila jsem si, že tak to dál nelze, že mám „něco“ pro své štěstí udělat. V té době jsem začala hledat…má intuice mne dovedla k duchovnu, esoterice, Andělům…Jsem vděčná, že mne až sem zavedla, protože jsem posílila veškerý svůj energetický potenciál a rozhodla se opravdu konečně žít jinak.
    Přála jsem si být sama sebou a s dětmi, v novém čistém prostředí, kde není beznaděj a prázdno. Je to tak, nyní uplynuly téměř dva roky od té doby, kdy jsem neustále dávala další a další šanci, ale již jsem u konce…jsem skoro rozvedená, s dětmi bydlím sama. Některé chvíle sice nejsou jednoduché, stále se učím, ale cítím, že mne čeká něco pěkného. Mám neustále pocit, že se těším a o to je to hezčí, protože nevím na co :-) Zkrátka vím, že něco hezkého určitě přijde, veřím tomu…a to je důležité :-) )
    Takže rada zní, věřtě tomu, čeho chcete dosáhnout, nebojte se dopřát si pro sebe to nejlepší i když budete mnohdy mít pocit, že je to riskantní…ale od toho jsme tu, abychom žili SVŮJ ŽIVOT, jak nejlépe umíme a hlavně s pocitem, že si to vše zasloužíme:-))) Mějte se krááásně Tereza

  42. Sotiriana
    27. Září 2010 v 15:16 | #42

    Moc krásný příspěvek. Já osobně už dlouho pracuji na seberealizaci a hlavně jsem nyní v době kdy pracuji na své kariéře. Mám spousty přání a moc dobře si uvědomují, že záleží jen na mě samotné jak se k tomu postavím. Ale jak už to bývá teorie je jedna věc a praxe druhá.V tomto případě realita.Často než dosáhneme svého snů se stane spousty někdy bolestných věcí, a aniž bychom si toho všimli mezitím jsme dosáhli toho co jsme si kdysi tak moc přály. Mě se stal jeden pro mě větší zázrak a nejen že moc děkuji andělům a mým pomocníkům, ale také vím, že určitý podíl na uskutečnění byl i moje víra či touha dosáhnout toho… takže víra, trpělivost, skromnost… a můžeme se jen usmívat nad našimi splněnými sny:)

  43. Anna
    27. Září 2010 v 09:56 | #43

    @Katka
    Děkuji ještě jednou za Vaše slova.
    Ano, cítím se bolavá, zrazená, odstrkovaná… A píšu hlavně o bolesti. Vždy jsem se totiž snažila být silná, nikoho moc svými „bolístkami“ neobtěžovat, spíš pomáhat druhým. A to možná až tak moc, že jsem zapomněla na sebe samu. Nemám (pokud si pamatuju a vím) žádné staré křivdy ve své původní rodině, mezi svými blízkými a přáteli.
    Možná je můj problém v tom, že se pořád koukám kolem sebe a snažím se o to, aby mé konání přání a sny byly v souladu s přáními mých nejbližších. Je to špatně? Má každý právo na své „štěstí“ bez ohledu na následky, i za cenu, kdy to jeho nejbližší moc bolí? Já vím, všechno zlé je pro něco dobré, každá taková zkušenost nás posune dál…
    Pracuju s dětmi cca 6-9 let a věřte mi, že rozchody rodičů se jich velmi a velmi dotýkají. Některé rozvody jsou dost ošklivé, ale dokonce i pokud se rodiče rozcházejí „v dobrém jako přátelé“, a myslí si, že to děti nijak nezasáhne, je to pro děti složité a těžké. A právě tady se ptám, je opravdu to štěstí a svoboda a sny a přání záležitostí jen a jen osobní? Máme právo jít za svými sny a neohlížet se na ostatní?
    Je to opravdu moc těžké. I když spoustu věcí teoreticky vím a chápu, přijdou pak chvíle, kdy se člověk ve skutečnosti a reálném čase chová úplně jinak.
    Moc se omlouvám, nejspíš by tato diskuse týkající se plnění snů a přání měla být radostnější.

  44. Katka
    26. Září 2010 v 21:18 | #44

    Dobrý večer Anno. Bolest a křivda je cítit z vašeho příspěvku a já cítím, že to je i moje křivda kterou cítím.Přítel kterého jsem zmínila mě odsunul ze svého života a nahradil ho jinou ženou. Paradoxně ženou kterou předemnou haněl. Pokud to takhle chce vy můžete jen jediné. Nechat ho ať si to vyzkouší dopřejte mu to. Je to drsný vím, hlavně pro vás. To že to bylo vaše místo a sen a někdo jiný vám ho vyfoukl lusknutím prstu. Ano je to nefér ale bohužel se to stalo. Před rokem jsem se učastnila jedné rodinné konstelace a paní si mě vybrala do její role. Hrála jsem tam matku dvou dětí a manželku chlapa který už se svou manželkou nechtěl být. Cítila se být odstrčená a podvedená. Nakonec se přišlo na to, že nemá vyřešený problém s otcem. Chyběla jí otcova podpora a hledala to u svého muže. Ten jí nemohl dát co potřebovala a tak utíkal z jejího života co nejdál. Dokonce tam byl i náznak někoho třetího(přítelkyně). Poté co si uvědomila že je problém ve vztahu k jejímu otci a vyřešila si ho se celá událost začla odehrávat úplně jinak. Začala si věřit odešla od manžela a změnila svůj život od základů. Našla si byt a začala užívat života. V tu ránu se začalo vše obracet. Děti měli potřebu s matkou více komunikovat a mužskýmu se začalo stýskat. Na kolenou prosil svoji sebevědomou ženu za odpuštění. Vím zní to jako pohádka, ale je to jedna z variant jak ten problém řešit a mýt zpět svůj sen. Tenkrát jsem poznala, že hraju svoji roli. Nevyřešený problém se svým otcem se zrdcadlí v mých partnerech. Dříve se tyto věci neřešili, ale nastala jiná doba a my máme větší možnost něco s tím udělat. Věřte že mě ta nespravedlnost bolí za vás.Přeju vám aby jste našla dostatek odvahy a síly něco s tím udělat.

  45. Anna
    26. Září 2010 v 15:58 | #45

    @Katka
    Dobré odpoledne, milá Katko. Děkuji za reakci na můj kraťoučký příspěvek. Celá situace je daleko složitější, než aby se dala vypsat v pár větách. Můj sen je šťastná a spokojená rodina. Byl to sen i mého muže. Najednou je všechno jinak. Do cesty mu vstoupila jiná žena a já se mám svého snu vzdát. Je to o to těžší, že na dům jsme se těšili společně, společně ho začali plánovat, dávat mu konkrétní podobu. Navíc místo, kde má stát bylo „moje“ ještě dřív, než jsme se vůbec znali. Sice jsem ho přímo nevlastnila, ale bylo to takové to místečko, kde je Vám dobře, kam se chodíte radovat, kam chodíte smutnit, které prostě máte ve svém srdci. Nejde mi vůbec o materiální stav – tedy dům fyzicky vlastnit. Snad mi rozumíte. Žijeme v místě, kde bydlí cca 150 lidí, já se tu narodila a jelikož je tu moc krásně, přitom blízko do města, nikdy jsem se odtud nechtěla stěhovat. 20 let žijeme v domku u mých rodičů a samostatné bydlení už bylo na dosah. Navíc „nový“ pozemek je cca 200 metrů od našeho současného. Svého muže pořád miluju, neumím hodit za hlavu své city, ani 23 společných let a vůbec si nedovedu představit, že on dům postaví a přivede si do něho někoho jiného vlastně před mýma očima. Že všechno zahojí čas? O situaci vím už rok a i když jsem ušla obrovský kus cesty , nedovedu se s tím smířit.
    A otázka -Proč se to stalo snem někoho jinýho? Sen je to pořád nás obou. Jen manžel má v tuto chvíli finance, které mu dovolí si sen splnit…

  46. Katka
    26. Září 2010 v 13:31 | #46

    Dobrý den Anno. Dokážu si představit co teď prožíváte a v jaké situaci asi jste.Sama jsem v situaci podobné. Otěhotněla jsem se známostí která netrvala dlouho. Neznali jsme se a byli jsme nuceni tu situaci okamžitě řešit. Bylo to pro nás velice těžké se sžít. Nakonec to dopadlo, že odemne odešel v sedmém měsíci. Byl to pro mě šok a nepochopitelný podraz. Donutilo mě to pátrat po příčině proč. Díky tomu jsem začala číst různé knihy a dostala se mě do rukou knížka Svět bez hranic jak popisovala níže Zuzka.Každý musí příjmout sám za sebe zodpovědnost za to co se děje kolem nás. Došlo mě že nemůžu vinit přítele za to že mě opustil.Byť říkám, že ho miluju tak uvnitř hlavy mám program (od nějaké prabáby) „Já si to dítě vychovám sama.“ Proto ode mne odešel. Horší to je o to že už to je moje druhý dítě se kterým jsem zustala sama. Proč to píšu? Je potřeba zeptat se sama sebe. Proč se to stalo snem někoho jinýho. Je to opravdu to co jsem si přála.Možná vás to má přinutit podívat se na to z jiného pohledu. Utvořte si svůj vlastní sen a pracujte teď na něm.Třeba se věci otočí a vy poznáte že to bylo vlastně pro vaše a dobro rodiny. Pracujte na sobě a dělejte si radost.Vím, že to je velice těžké, hlavně proto, že než to dojde z hlavy k srdci tak to dá nějakej ten čas . Berte to tak, že teď máte možnost zažít věci které by jste jinak nezažila.Můj sen bylo mít druhé dítě. Mám ho a navíc se mi odkrylo spoustu jinejch možností. Poznala jsem že pokud mám víru tak jsem v bezpečí a dostane se mě všeho oč si žádám. A vím, že až vyřeším sama sebe najde se řešení i pro mojí situaci.držím vám palečky. Je spousta lidí kolem vás, kteří vám mohou pomoci. Jen je o to požádejte.Krásný den.

  47. Anna
    26. Září 2010 v 07:54 | #47

    Mám teď těžké období, kdy se měl splnit náš léta sněný rodinný sen. Sen můj, sen manželův, sen našich dětí. Sen ale manžel trochu změnil a nový domeček staví pro sebe, děti a nejspíš novou známost. Je tedy manželův sen a jeho přání (tedy ten poupravený sen) opravdu dar pro celou rodinu? Co když Vám někdo Váš sen, Vaše přání „vezme“ a pošlape?

  48. Katka
    24. Září 2010 v 21:09 | #48

    Zdravim všechny kteří čtou tyto řádky. Když jsem byla v pubertě něco mě říkalo že plnění svých přání je jen v tom jít a splnit si sen. A tak jsem vždy vytvořila svůj sen a bezhlavě jsem ho začla zhmotňovat. Hodněkrát se mě to podařilo, ale na cestě k jeho splnění se událo spoustu věcí které byli pro mě příjemné , ale taky nepříjemné. Tenkrát jsem se často ptala PROČ se mi to stalo. S odstupem času jsem zjistila, že spoustu negativních věcí byli pro moje dobro. Jako mladá jsem se tomu stavěla na zadní a narážela „hlavou o zeď“. Teď už vím, že přání stačí vyslovit správně formulovat a hlavně věřit, že vše je pro naše dobro. Pro mě se teď splnění mých přání stalo velice objevné a pokaždé když se mě něco vyplní tak vděčně děkuji.Dokonce i téhdy když to není podle mých představ, protože někdy to pak dopadne ještě lépe než byly mé představy.Začínám si s přáními hrát a je to vzrušující zábava.Přeji vám,aby jste si to také užívali.pokaždé když se vám něco povede tak se poklepejte na rameno a řekněte si jo jsem dobrá/ý.

  49. Šárka
    24. Září 2010 v 17:46 | #49

    Jsem ráda, že plnění snů někdo napsal! Právě o tom teď hodně přemýšlím… Z okolí se dozvídáme, že je úžasné mít spoustu peněz, velkou vilu, několik aut, apod. Ale tohle přece není MŮJ vlastní sen! Proč bych měla žít podle scénáře druhých? Pro každého je dobré něco jiného.
    Mě konkrétně občas napadnou neobvyklé myšlenky. Pak začnu mít strach: co si pomyslí druzí, když tohle udělám? To je právě nejhorší-pak nic neudělám a v „šuplíku“ se mi hromadí další a další vize.
    Ale pro změnu dnes jsem se odhodlala zavolat úplně cizímu člověku a teď s ním domlouvám, aby šel přednášet k nám na školu. Držte mi pěsti, ať to dobře vyjednám! Přitom než jsem zavolala, moc jsem nevěřila, že bude mít zájem… Ach, ten pesimismus…
    Držím Vám pěsti, ať najdete dost odvahy splnit si SVÉ VLASTNÍ sny!!!

  50. Zuzka
    23. Září 2010 v 22:35 | #50

    Dobry vecer,
    moc krasne vyjadreny nazor a hlavne motivujici. Ja jsem zacinala pred rokem cist motivujici knihy o tom, jak si plnit prani … a to by bylo na dlouho, cim vsim jsem se musela ve svem nitru prokousat, ale stalo to za to. Drive jsem znala jen deprese a pokud jsem nekdy prozila nejaky ten stastny den, povazovala jsem to zazrak:)) Nyni je to presne naopak a pokud nejaky spatny den nastane, vim, ze jen staci presmerovat mou vnitrni energii na pozitivitu a do hodiny se vse kolem mne jako ZAZRAKEM urovna:)) Hodne lidi stale pise o zazracich, kdyz se jim neco podari( ja jsem zde to slovo take pouzila), ale staci si uvedomit, ze to nechce byt jen liny na sobe pracovat – a tim myslim v myslenkove rovine. Mne stale unikala jen jedna vec: kdyz jsem si neco prala a uvadela do chodu ten ZAZRACNY proces; nedokazala jsem to prani potom „nechat byt“ a stale jsem resila, jak to ke mne prijde – proste jsem to porad resila a tim ten vysledek brzdila. Snad chapete, co tim chci rict( the secret, the key a vubec knihy od Joe Vitaleho). Az pred 3 mesici se ke mne dostala knizka v cestine od Joe Vitale – Svet bez hranic o metode havajskeho leceni Ho, oponopono. To byl ten posledni dilek skladacky, ted jiz vim, ze jsem u cile. Je to tak mocne a pritom jednoduche, ze to bere dech.
    Tak jsem jen chtela prispet a treba nekomu tady pomoci dobrou radou:)) A treba by bylo fajn, kdyby jste na Vasich nadhernych a s laskou delanych atarot strankach neco na toto tema- ho, oponopono -uverejnili, myslim, ze by to mnoha lidem pomohlo.
    Preji Vam mnoho uspechu a proste se mejte vsichni moc a moc fajn:))

Okomentovat stránky